Srat wars

Na poslední díl skládačky, nové Hvězdné války, se těšil snad každý. Zarytí fanoušci ale měli obavu, že Pomstu Sithů nedokáže Lucas natočit tak, aby se vyrovnala dílům před Skrytou hrozbou. Strach byl oprávněný, vždyť v minulých dílech toho bylo spoustu co vytýkat a filmy byly hlavně postaveny ne na originální zápletce, nýbrž na digitálních tricích, které celý film neutáhnou. Všichni tedy s napětím čekali.
Při úvodní znělce jsem zase pocítila ten pocit. Důvěrně známý pocit velkoleposti, že teď se stane něco mimořádného. A jak jsem po skončení filmu uvažovala, nebyla jsem daleko od pravdy. Rozdělila bych film do tří částí. Úvod, kdy Obi – Wan s Anakinem zachraňují kancléře Palpatina, se mi zdál jako povedený. Herecké výkony se viditelně zlepšili a tato pasáž byla natočena akčně a svižně. Prostřední část Star Wars mě ale moc nepotěšila. Hlavně díky hrdinově milé Padmé, jejíž řeči byly opravdu k nesnesení a skoro každou scénu s ní bych vystřihla. A teď se konečně dostáváme k části poslední, kterou počítám tak zhruba od scény, kdy Mace Windu jde zatknout kancléře Palpatina. Tady to opravdu začne vřít, všechno se rozvíjí a my vidíme, co všechno předchází tragickému konci. Při dialozích kohokoli s kýmkoli budete hltat každé slovo a akční sekvence (zejména souboj Anakina s Obi – Wanem), vám budou brát dech. Až si Darth Vader oblékne masku, skutečně vám bude běhat mráz po zádech a zároveň budete mít radost, jelikož
Georgie Lucas splnil svůj úkol a dovedl Star Wars do zdárného konce.