P. J.

„Pak ale P. J. objevil Ludivine Sagnier, která byla naprosto skvělá. Umí pracovat s mimikou a vyjadřovat emoce jako herci v dobách němého filmu. Nakonec tedy Ludivine ve filmu skutečně hraje, zejména pak v detailních záběrech. Pokud ve scéně létá nebo provádí jiné náročné věci, je to její digitální dvojnice. Ve všech ostatních scénách jde ale o skutečnou Ludivine,“ dodává Farrar. V mnoha scénách je Zvoněnka také kombinací digitálního těla a skutečné hlavy herečky.