Celý film

zachraňují jen dvě (!) osvěžující akční scény, z nichž první najdete asi v polovině filmu a druhou ve finále, které ve mně opravdu dokázaly vyvolat klukovské nadšení, a jsou opravdu kouzelné a dobrodružné. Jenže problém je v tom, že by takový měl být celý film...
Navíc už skoro jako provokace působí dnes již značně vyčpělé americké téma správně fungující rodiny, které svou intenzitou zkalí příjemný dojem z akčního finále.
Dětští herci jsou typově vybraní docela vydařeně, jenže herecky naprosto selhávají a snad s výjimkou Wendy a Pana zůstávají nevýraznými postavičkami v pozadí. Nevím, neměl jsem bohužel tu čest si přečíst originální divadelní hru, ale vždycky jsem myslel, že Petr Pan by měl být kladná postava, projevující se občasnou (!!) klackovitostí. Místo něj ale po většinu filmu na plátně pobíhá v lepším případě dětský „rebelující anarchista“, v horším netaktní fracek, který nakonec narozdíl od ostatních dětí nedostává jakés takés lidské kontury a vyvolal ve mně asociaci Pinocchia, který ale v tomto případě navždy zůstane jen dřevěným panáčkem.