REŽIE

Režisér, jemuž je kus přidělen, vychází z rozumného předpokladu, že se musí kusu pomoci na nohy, jak se říká: čilí, že se musí udělat jinak, než jak to autor nadrobil.

„Já jsem si, víte,“ praví autor, „představoval takovou tichou, komorní hru –“

„To by nic nebylo.“ odpovídá režisér. „To se musí hrát úplně groteskně.“

„Klára, to je taková zakřiknutá, pasivní bytost,“ vy­světluje autor dále.

„Co vás nemá,“ namítá režisér. „Klára je vyložená sadistka. Koukejte, na stránce 37. jí říká Daneš: Nemuč mne, Kláro. – Přitom se Daneš bude svíjet na zemi a ona bude stát nad ním v hysterickém záchvatu, víte?“

„Ale tak jsem to nemyslel,“ brání se autor.

„To je zrovna ta nejlepší scéna,“ konstatuje suše režisér. „Jinak by první akt neměl aktšlus.“

„Scéna je obyčejný měšťanský pokoj,“ vykládá dále autor.