„Myslím, že se tu něco taví. Uvolni mi levou nohu – něco se stalo poblíž mého pánevního servomotoru.“ Jak bylo pro něho typické, náhle změnil tón z prosebného na rozkazovací.

„Všechno jsi zavinil ty!“ rozkřikl se hněvivě. „Měl jsem být chytřejší, místo aby důvěřoval logice redukovaného termokapsulárního domácího asistoru. Nechápu, proč jsi trval na tom, abychom opustili naše přidělená stanoviště a vydali se do téhle pitomé chodby. Ne že by na tom teď záleželo. Celá loď musí být…“ Artoo Detoo ho přerušil v půlce slova svým vlastním hněvivým zapípáním a zabzučením, ale nepřestával pečlivě prořezávat a rozmotávat vysokonapěťové kabely.

„Takže takhle?“ odpověděl mu posměšně Threepio. „Ty taky, ty jeden mrňavý…“

Mimořádně zuřivý výbuch otřásl chodbou a mrštil jím stranou.

Vzduch se zaplnil dusivým oblakem karbonizovaných komponentů a už nic nebylo vidět.

Dva metry vysoký. Dvounožec. Rozevlátý černý plášť splývající podél postavy. Tvář na věky zakrytá černou dýchací maskou, sice děsivou, ale funkční – Temný pán ze Sithu byl děsivý, hrůzný zjev, ubírající se chodbami povstalecké lodi.

Strach šel ve stopách všech Temných pánů. Právě tohoto však obklopoval oblak zla tak pronikavý a hrozivý, že i otrlí císařští vojáci ustupovali dozadu a nervózně si mezi sebou vyměňovali poznámky. I členové povstalecké posádky, vždycky neústupní, ustávali v odporu a zcela zlomeni prchali při pouhém pohledu na černé brnění – ono brnění, které svou černí zdaleka nedosahovalo temnosti myšlenek, jež obsahoval duch bytosti, která v něm prodlévala.

Tuto mysl nyní ovládal jeden cíl, jedna myšlenka, jedna posedlost. Spalovala mysl Darth Vadera, který teď vcházel do další chodby dobytého křižníku. Trupem sice ještě dál duněl hluk boje, avšak dým už řídnul. Bitva se chýlila ke konci.

Jeden robot bez úhony snesl blízkost procházejícího Temného pána. Threepio se konečně vymotal z posledních kabelů., které ho zadržovaly. Někde za ním císařští vojáci likvidovali poslední zbytky odporu povstalců. Slyšel lidské výkřiky.

Threepio pohlédl dolů a neviděl nic než poničenou podlahu.

Rozhlédl se kolem sebe a v hlase měl starosti. „Kde jsi, Artoo Detoo?“ Zdálo se, že kouře poněkud ubývalo. Threepio nahlédl do chodby.

Ano, Artoo Detoo byl na jejím konci. Ale nedíval se směrem, odkud volal Threepio. Malý robot místo toho ustrnul v postoji jakéhosi očekávání. Nad ním se skláněla lidská postava.

Dokonce i pro elektronické fotoreceptory Threepio bylo obtížné proniknout oblaky štiplavého kouře. Byla malá, štíhlá, a jak Threepio usuzoval podle lidských estetických standardů, byla obdařena uklidňující krásou. Zdálo se, že svoji ruku přibližuje k trupu Artoo Detoo.

Dým opět zhoustl a Threepio k nim vykročil. Ale když se dostal na konec chodby, nalezl tam už jenom čekajícího Artoo Detoo.

Znejistělý Threepio se díval kolem dokola. Roboti byli občas obětí elektronických halucinací – ale proč by měl mít vidinu lidské postavy?

Rozhodil ruce… Konec konců, proč ne, zvlášť s ohledem na matoucí okolnosti posledních hodin a také na dávku elektrického proudu, kterou před chvilkou dostal. Neudivilo by ho, kdyby se některé z jeho vnitřních obvodů poškodily.

„Kde jsi?“ zeptal se Threepio konečně. „Nejspíš ses schovával.“ Rozhodl se, že se o lidské postavě nezmíní. Kdyby to byla halucinace, nechtěl poskytnout Artoo Detoo satisfakci tím, že by dal najevo, jak zle byly jeho logické obvody zasaženy nedávnými událostmi.

„Znovu se tudy vrátí,“ pokračoval a kývl směrem do chodby, aniž by dal malému automatu šanci na odpověď, „budou hledat zbylé lidi. Co teď uděláme? Nebudou nám věřit ani slovo, že neznáme nic, co by pro ně mělo cenu. Byli jsme příliš dlouho ve vlastnictví povstalců. Pošlou nás na Kessel do dolů na koření a nebo nás rozeberou na náhradní součástky pro potřebnější roboty. Pokud nás rovnou neodstřelí na místě, protože si budou myslet, že jsme naprogramované pasti. Pokud mi…“ Ale Artoo Detoo se náhle otočil a spěchal chodbou pryč.

„Počkej, kam jdeš? Copak si mě neposlouchal?“ spílaje v několika jazycích, z nichž některé byly čistě programovací, Threepio svižně pospíchal za svým přítelem. Tyhle jednotky typu Artoo Detoo, napadlo ho, dovedou sami sebe zkratovat, kdykoli to potřebují.

Chodba před velitelským stanovištěm galaktického křižníku byla plná zasmušilých zajatců, shromážděných císařskými vojáky.

Někteří tu leželi ranění, jiní umírali. Císařští oddělili důstojníky od vojínů. Důstojníci v malé skupince si udržovali bojové vzezření a výhrůžně hleděli na mlčenlivou skupinu ozbrojenců, kteří je hlídali. Jako na povel – císařští vojáci stejně jako povstalci – ztichli, jakmile se zpoza rohu objevila mohutná postava v kápi. Dva z doposud nejstatečnějších a nejvzpurnějších povstaleckých důstojníků se roztřásli. Mohutná postava se zastavila před jedním z nich a beze slova k němu vztáhla ruku. Obrovitá ruka stiskla tomuto člověku krk a zvedla ho z podlahy. Povstalecký důstojník vypoulil oči, ale zůstal zticha.

Z velitelského stanoviště vyběhl císařský důstojník a prudce vrtěl hlavou, na níž měl přilbu poznamenanou čerstvými šrámy v místech, kde ho zasáhly energetické paprsky. „Nic, pane. Dočista vymazali i obnovovací informační obvody.“

Darth Vader vzal zprávu na vědomí sotva postřehnutelným pokývnutím. Obrátil neproniknutelnou masku k mučenému důstojníkovi. Prsty kryté kovem ztuhly. Zajatec marně vztahoval ruce v naději, že povolí.

„Kde jsou data, která jste získali?“ zaburácel výhružně Vader.

„Co jste udělali s informačními pásky?“

„Nezískali… jsme… žádnou informaci,“ zasípal přidušený důstojník, sotva popadaje dechu. Odkudsi z hlubin své bytosti se mu podařilo získat sílu k odporu. „Toto je… diplomatická loď. Copak jste neviděli… naši poznávací značku? My jsme… na diplomatické misi…“

„Do nicoty s vaším posláním!“ zaburácel Vader. „Kde jsou ty pásky?“ Silněji stiskl. Byla to hrozba.

Důstojník konečně odpověděl sotva slyšitelným přerývaným šepotem: „Ví to jenom… velitel.“

„Na této lodi je znak systému Alderaan,“ zavrčel Vader a přiblížil k němu svoji přízračnou masku. „Je na palubě někdo z královské rodiny? Koho vezete?“

Ještě více stiskl své silné prsty a důstojník sebou zmítal čím dál zoufaleji. Zasípěl svá poslední slova, ale nebylo jim rozumět.