»Pojďte! Mám pro vás propustku!« Když viděl, že Maxim se k odchodu nemá, pokračoval: »Hledám vás po celé zemi! Sotva jsem vás vypátral! Tak honem!«
»Nejsem sám!« postavil si hlavu Maxim.
»Nerozumím!«
»Nejsem sám!« zařval Maxim zplna hrdla. »Jsme tři, sám nepůjdu!«
»Hloupost! Neplácejte takové nesmysly! Táhněte k ďasu s tou vaší slabomyslnou ušlechtilostí! Přestal vás snad bavit život?« Fank se z neustálého křiku zakuckal, chytil se za hrdlo a snažil se záchvat kašle potlačit.
Maxim se rozhlédl. Bledý Gaj s chvějícími se rty se na něj díval a držel ho za rukáv — samozřejmě všechno slyšel.
Do sousedního tanku vtloukali dva legionáři pažbami vzpouzejícího se blitzträgra, který se je snažil odkopnout.
»Mám jednu propustku!« sípal Fank staženým hrdlem. »Jednu!« Ukázal jeden prst.
Maxim zakroutil hlavou.
»Jsme tři!« a vztyčil tři prsty. »Bez nich nikam nepůjdu.«
Z bočního průlezu vyjely Zefovy ryšavé vousy. Fank si olízl rty. Bylo vidět, že si neví rady.
»Co jste zač?« zeptal se Maxim. »A nač mě potřebujete?«
Fank po něm sklouzl pohledem a zadíval se na Gaje.
»Tenhle je s vámi?« zeptal se.
»Ano, a támhleten taky.«
Fankův pohled zdivočel. Sáhl pod plášť, vytáhl revolver a namířil na Gaje. Maxim ho vší silou zespoda praštil do ruky a zbraň opsala vysoký oblouk vzduchem. Maxim, který ještě sám pořádně nechápal, co se děje, revolver fascinovaně sledoval. Fank se předklonil a poraněnou ruku zasunul do podpaždí. Gaj ho krátkým a jistým švihem, přesně jako při výcviku, sekl hranou ruky do krku a Fank se bezvládně zhroutil. Najednou bylo kolem nich plno legionářů, všichni rozšklebení, přepadlí, zpocení přemírou práce a s obličeji znetvořenými zlostí.
»Do tanku!« zařval Maxim na Gaje, sehnul se a uchopil Fanka pod rameny.