„Myslíte, že to může pozítří být?“ ptá se ho autor úz¬kostně.
„Ale vždyť to jde báječně,“ povídá režisér a vyletí. „Ješ¬tě jednou! Zpátky! To je všecko špatně! Znovu, jak vejde Katuše!“ Katuše vejde, ale v tom okamžiku propuká nová bouře. „Hergot,“ burácí režisér, „kdo dělá ten rámus? Kdo to tluče? Pane inspiciente, vyhoďte toho lumpa, co dělá v propadu ten hluk!“ Nyní se ukáže, že řečený lump je prostě strojník, který má cosi spravit na propadu; neboť v každém divadle se pořád něco spravuje. Dále se ukáže, že si strojník nenechá tohle líbit a že se dovede bránit kypře a obšírně; posléze je uzavřeno jakés takés příměří s podmínkou, že strojník bude bouchat kladivem trochu míň.
„Tak začneme,“ chroptí režisér, ale na jevišti stojí ná¬pověda s hodinkami v ruce a povídá: „Poledne. Já odpoledne sufluju. Já musím jít.“
Tím se obyčejně končí poslední zkouška před generál¬kou; je to dusný a podrážděný den, bouřlivý a mračný; ale zítra se rozklene široká, zářivá, pestrá duha generální zkoušky.
„Pane režisére,“ poznamenává autor, „snad by mohla Klára v prvním aktu –“
„Teď už to musíme nechat,“ urývá režisér ponuře. „Pane režisére,“ hlásí Klára, „právě mně švadlena vzka¬zuje, že nebude do premiéry s mými šaty hotova. To je děsné!“
„Pane režisére,“ volá Katuše, „jaké si mám vzít punčochy?“ „Pane režisére,“ ohlašuje rekvizitář, „my tam nemáme žádné akvárium.“
„Pane režisére,“ praví divadelní mistr, „ale my nemůžeme mít ty dekorace do zítřka hotové.“ „Pane režisére, máte jít nahoru.“ „Pane režisére, jakou mám dostat paruku?“ „Pane režisére, to musejí být šedivé rukavice?“ „Pane režisére,“ naléhá autor, „snad bychom přece jenom měli premiéru odložit.“ „Pane režisére, já bych si vzala zelenou šerpu.“ „Pane režisére, a musejí být v tom akváriu rybičky?“ „Pane režisére, ale ty holinky mně musí zaplatit divadlo.“ „Pane režisére, snad bych nemusela padnout na zem, když omdlím. Já si zamažu šaty.“ „Pane režisére, tady je korektura plakátu.“ „Pane režisére, je tahle látka na kalhoty dobře?“ Přítomný autor se počíná cítit tou nejposlednější a nej¬zbytečnější figurou na světě. Dobře mu tak, nemusel to dělat.