„Pane režisére,“ volá konečně hrdina hry na jevišti, „už je jedna hodina; tak máme zkoušet nebo ne?“
„A proč už nezkoušíte?“ chraptí ukřičený režisér rozlíceně.
„Kláro stalo se mi něco nečekaného.“
Režisér vyletí. „To je špatně! Stáhněte třetí rivaltu napolovic!“
„Co se ti přihodilo?“
„Ještě! Víc stáhnout! No tak, bude to?“
„Pane režisére,“ volá osvětlovač, „vždyť už třetí rivalta nesvítí!“
„Tak co to tam svítí?“
„To je lustr. Pan režisér poručil, abych lustr zapnul.“ „Po tom vám nic není, co jsem vám poručil,“ ryčí režisér. „Zhasněte lustr a zapněte třetí rivaltu na šest!“

„Kláro stalo se mi něco nečekaného.“
„Co se ti přihodilo?“
„To je špatně! Zapněte do lustru žlutou a zhasněte rampu!“
Nastane chvilka zvláštního, ulevujícího ticha. Ach, kéž potrvá!
„Co to je?“ rozkřikne se režisér, „proč se nezkouší?“
Na jeviště vyjde inspicient. „Prosím, pane režisére, Klára někam šla.“
„Teď má zkoušet,“ burácí režisér. „Ať jde na jeviště, ale hned!“
„Ale –“
„Žádné ale,“ soptí režisér, a náhle chabě, zhrouceně, jako člověk, kterému je už všechno jedno, zamručí: „Tak začneme.“ Konečně tedy začátek.
„Kláro, stalo se mi něco nečekaného.“
„Co se ti přihodilo?“
V tu chvíli se vyhrne na scénu čalouník se štaflemi a postaví je k oknu.
„Člověče, co tu chcete?“ vyjekne režisér praskajícím hlasem.

„Záclony pověsit,“ povídá čalouník věcně a leze na štafle.
„Co věšet? Jaké záclony? Táhněte pryč! Proč jste je nepověsil dřív?“
„Protože mně dřív neposlali látku,“ povídá technická síla na štaflích, ale tu již se režisér řítí na jeviště, aby ho srazil i s žebříkem, zaškrtil, zadávil, rozdupal nebo co.
Přítomný autor si zakryje oči i uši. Konečně propukl kravál, divý, třeskný, sípavý kravál řádné generální zkouš¬ky, kravál, který se podebíral a kvasil od rána, kravál ho¬rečný, chvatný, nespravedlivý jako svět a nutný jako bouřka v přírodě, kravál, který naplní všechny přítomné, autora i herce, technický personál i bouřícího režiséra temným, zoufalým vztekem, únavou, znechucením, steskem, touhou být někde venku, pryč z toho zatraceného, neladného divadla... Neboť to je pravá nálada generální zkoušky.