7A d
o
b
e
D
i
g
i
t
a
l
V
i
d
e
o
známý jako DV (Digital Video). Přenos DV z kamery do vašeho počítače je jednodušší proces, než přenos
signálu analogového, protože video je již digitalizované. Kamera potřebuje jen nějakou cestu pro
komunikaci s vaším počítačem. Nejpoužívanější způsob propojení je známý jako rozhraní IEEE 1394.
Více informací se dozvíte v následujících kapitolách.
Video komprese
Ať již používáte zachytávací kartu nebo digitální kameru, musí být vaše digitalizované video být také
kompresováno. Komprese je nezbytná, protože nekompresované video má obrovské nároky
na datový prostor a tok.
Jeden nekomprimovaný snímek má datovou velikost asi 1MB. Toto lze spočítat tak, že
násobíte horizontální rozlišení (720 bodů) vertikálním rozlišením (625 bodů) a vše ještě
vynásobíte třemi byty RGB barevné informace. Při běžné snímkové rychlosti 25 snímků za
sekundu vychází tedy potřebná velikost datového prostoru pro každou sekundu asi na
25MB pro nekompresované video! To tedy znamená, že potřebujeme přes 1,5GB pro každou
minutu nekompresovaného videa! Pro prohlížení a práci s nekompresovaným videem
potřebujeme extrémně rychlé a drahé diskové pole schopné takové velké množství dat v počítači
uložit a obsloužit.
Cílem komprese je zmenšení datového toku při zachování vysoké kvality obrazu. Velikost použité komprese
závisí na tom, kde se video používá. Formát DV používá kompresi 5:1 (to znamená, že video je
kompresováno na pětinu původní velikosti). Video, používané na Internetu může mít kompresi 50:1 i
více.
Typy komprese
Existuje mnoho cest, jak provést kompresi videa. Jedna z metod spočívá jednoduše ve zmenšení velikosti
každého video snímku. Smímek o velikosti 320x240 má pouze čtvrtinovou velikost oproti snímku
640x480. Další možnost je snížit snímkovou rychlost videa. Video o dvanácti snímcích za sekundu má
pouze poloviční velikost než video s 25-ti snímky za sekundu. Toto jednoduché kompresní schéma funguje,
ale ne v případě, že potřebujete vaše video promítat na televizním monitoru v plném rozlišení a v
plné snímkové rychlosti. Zde je potřeba zvolit jiný přístup k problému komprese...
Zjistilo se, že lidské oko je více citlivé na změny jasu obrazu, než na změny barvy. Téměř všechny metody
komprese videa používají tuto vlastnost lidského vnímání. Tyto techniky pracují tak, že odstraní velkou
část barevné informace z obrazu. Může se zdát, že tento způsob komprese je na videu viditelný, ale
není tomu tak. Faktem je, i nejvyšší kvalita „nekompresovaného“ videa používaného ve vysílání má
„oříznutou“ originální barevnou informaci.
Pokud je každý snímek kompresován samostatně mluvíme o „intra-frame“ kompresi. Některé video
kompresní systémy však používají technologii známou jako „inter-frame“ komprese. Inter-frame komprese
využívá výhody toho, že jednotlivé snímky videa jsou často velice podobné snímkům okolním.
Místo toho, aby jsme ukládali každý snímek, můžeme uložit jen rozdíly od předchozího snímku.
Komprese a dekomprese videa je řízena nečím, co se jmenuje codec (čti kodek). Codec může být založen
na hardware (například v DV kamerách nebo zachytávacích kartách) nebo na software. Některé
codeky mají pevně nastavený kompresní poměr a tudíž také napevno nastavený datový tok, jiné mohou
zvolit kompresi dle obsahu jednotlivého snímku, to znamená, že datový tok se může v čase měnit. Některé
codeky umožňují nastavení kvality a tím nastavit i datový tok. Takový nastavitelný codek může být
výhodný pro editaci. Například můžete objemné video v nízké kvalitě použít pro náhledový střih ve
vašem střihovém programu a poté provést konečné zpracování videa a střih za použití nastavení pro
vysokou kvalitu a velký datový tok. Takový postup také umožňuje střihat velké množství videa bez
potřeby disku s kapacitou pro celkový objem videa ve vysoké kvalitě (tvz. střih v „off-line“ kvalitě).