Výrazný kus práce

odvedli tvůrci také na vizuální stránce filmu. Občas se na plátně odehrávají přímo barevné orgie doprovázené latinskoamerickými nebo punkovými melodiemi, po nějakém čase vám ale jejich kombinace s jambickými pentametry přijde jako velmi organická a nerušící. Ostatně zatímco se umné verše z paměti vytratí velmi záhy, neobvykle dynamicky natočené souboje, stejně jako hýřivá krása oslavy u Capuletů se řadí k podívaným, na něž se nezapomíná.

Na druhé straně je ovšem nutno přiznat, že nemalá část z výše uvedených kladů byla Luhrmannově snímku vytýkána. Především samozřejmě znalci Shakespearova díla, jimž se tato netradiční verze zdála příliš křiklavá a násilně moderní. Otázka po hranici, kam až může tvůrce beztrestně zajít ve snaze o přiblížení klasika dnešní generaci, je nepochybně zajímavá a stále nevyřešená. Odhlédneme-li ovšem od porovnávání s odkazovaným dílem, zbyde nám originální a svébytný film, jehož atraktivita je samozřejmě úměrně větší pro ty, kteří do divadla příliš nechodí a dílo Mistrovo neznají. Tedy pro lidi, proč to nepřiznat, jako jsem já.