Po Francii,která dala světu pohyblivé obrázky ,se taky na vývoji kinematografie podílely nejvíce Spojené státy. Zde byla kinematografie přijata jako podívaná ,nemajícího nic společného s jinými druhy umění nebo atrakcí (tedy rozdílně než ve Francii). K průkopníkům americké kinematografie patřil T.A.Edison,který pořádal první představení v USA.
První česká filmová projekce se konala již několik měsíců po světové premiéře kinematografu v Paříži,a to v Karlových Varech roku 1896. Avšak pravý rozmach kinematografie v Čechách nastal až po vzniku samostatného Československa,tedy až po roce 1918. Na konci 20.let vzniká i u nás několik děl,jimiž se český film dostal na světovou úroveň. Avšak v této době je stále hlavní hodnotou filmu „pouze“ herecký výkon a tak trochu se zapomíná na nápaditost kamery a režie. Na konci 20.let se však umění herecké začíná prolínat i s uměním kameramanským a uměním režie. Pro toto období konce 20.let je také typické ,že často byl kameraman zároveň režisérem a někdy i samotným hercem.
Významnou osobností tohoto období byl Karel Lamač, který natočil v roce1926 adaptaci Haškova Švejka.