Vlastnosti polarizačních filtrů

I když to tak může někdy vypadat tak polarizační filtr nepohlcuje barvy, ale reflexy a lesky nekovových předmětů. To v praxi znamená že filtr nepropustí žádné světlo, které je odraženo od nekovového předmětu stejně orientovaným směrem, jakým je natočen filtr a veškeré ostatní polarizované světlo nám vesele pronikne až k CCD snímači či fotocitlivému materiálu. Tím ze snímku odstraníme například lesk vodní hladiny, mlžný opar způsobený odrazem světla od molekul vody ve vzduchu atd. Účinek polarizačního filtru je stejný jak u barevné tak černobílé fotografie. [[ U digitálních fotoaparátů je vlastně každá fotografie pořízena černobíle protože CCD snímač zjistí pouze informace o intenzitě dopadajícího světla a ne jeho vlnovou délku (tedy barvu). Barevná složka fotografie vzniká až pozdějším zpracováním a výpočtem podle množství dopadajícího světla přes jednotlivé barevné RGB filtry)]]. Polarizační filtr však umí nejenom odlesky odstraňovat ale údajně i zesilovat jejich působení. Musím se ale přiznat že nemám potřebné znalosti a zkušenosti a nemohu tedy tento fakt potvrdit ani vyvrátit. Možná někdo z Vás zareaguje.
Nezanedbatelnou vlastností polarizačního filtru je také fakt, že nám prodlouží expoziční dobu potřebnou pro zachycení snímku. Doba, o kterou polarizák prodlouží expozici se nedá přesně určit a záleží na vlastnostech konkrétního filtru, na podílu polarizovaného světla a nasvícení celé scény. Obecně se expozice prodlouží o 2,5 až 3x, tedy o 11/3 až 11/2 EV. Tohoto faktu lze využít například při focení tekoucí vody. Nezvládá-li fotoaparát nastavení tak aby se co možná nejdéle prodloužila expozice a přitom nebyl snímek přeexponován, můžeme použít polarizační filtr jako filtr neutrální a expozici takto prodloužit. Každopádně pro tyto účely je lepší použít přímo neutrální šedé filtry na toto určené (o těch jindy).