ada badatelů

Ř se shoduje, že „východní střední Evropa“ (tím myslím neněmeckou část této oblasti) byla a možná dodnes je příliš provinčním místem na to, aby se tu uplatnili skuteční giganti vědy a kultury. Mnozí autoři, mimo jiné maďarský historik Károly Kincses míní, že naprostá většina fotografů z jeho země neměla šanci se dopracovat mezinárodního věhlasu, pokud neopustila svou vlast a nevydala se na západ. Tvrdí, že Uhry byly vždy rodištěm řady vzdělaných vědců a šikovných umělců, nedokázaly je však nikdy dostatečně docenit. Toto tvrzení obhajuje mimo jiné tím, že z dvanácti držitelů Nobelovy ceny, kteří jsou maďarského původu, žádný neprožil ve své vlasti nejvýznamější část svého života. Jako příklad z oboru fotografie uvádí dvojici autorů Mártona Munkácsiho a Karoly Eschera, kteří původně spolupracovali v jednom maďarském periodiku a měli obdobný talent i šance na to se prosadit. Pak Munkácsi odešel do Berlína a později do USA a dosáhl světového věhlasu, naproti tomu Escher zůstal ve své vlasti a jeho mezinárodní proslulost je přes dosažené výsledky minimální (rovněž ale přiznává, že toto tvrzení neplatí zcela univerzálně, Drtikol či Sudek také neopustili svou vlast a přesto jsou považováni za jedny z nejvýznamějších autorů meziválečného období).

Odchod do zahraničí nepředstavuje vždy jen trvalou emigraci. Důležitým prvkem v umělecké tvorbě je i možnost krátkodobých pobytů v jiných jazykových a kulturních oblastech, možnost konzultovat své práce s renomovanými výtvarníky či jen „nasávat“ tvůrčí atmosféru ve významných centrech uměleckého světa. Styk se zahraničními tvůrci dává šanci na tolik potřebnou sebereflexi, konkurence smazává zhoubný pocit sebeuspokojení a nutí umělce lépe a srozumitelněji formulovat svůj osobitý umělecký názor.
Polská „kolonizace“ zahraničí a zejména pak Spojených států amerických je všeobecně známá (i když je pravdou, že až na Weegeeho, jsem o významější emigraci fotografů z této země nenalezl hodnověrné důkazy), rovněž Maďarsko v meziválečném období představovalo významného exportéra tvůrčího ducha. Na rozdíl od něj česká kulturní emigrace stejně tak jako cesty „na zkušenou“ nebyly mezi československými autory nijak časté. Kromě Drtikololova pobytu na mnichovské Lehr- und Versuchanstalt für Photographie, studií Blühové na Bauhausu, Rösslerova pobytu ve Francii, Auerbachovy dokumentace exilové vlády Edvarda Beneše, Sitenského práce pro Royal Air Force a v české fotografii zcela netypického odchodu Alexandra Hackenschmieda do USA nemáme mnoho dalších fotografů, kteří by v tomto období prošli stejnou zkušeností jako mnozí jejich maďarští kolegové. Mezi důvody tohoto nepoměru může patřit mimo jiné rozdílná politická situace v Polsku a Maďarsku na straně jedné a v Československu na straně druhé. Zatímco fašistické režimy z valné části levicově zaměřené představitele avantgardy a další umělce svobodného ducha fakticky izolovaly a nepřímo k odchodu tlačily, Československo poskytovalo v podstatě svobodné prostředí pro uměleckou tvorbu, naopak v období po nacistickém převzetí moci v Německu se stalo příjemcem tamní levicové emigrace.

Z uvedených důvodů byla pravděpodobně vyšší četnost setkávání fotografů z Československa, Maďarska a Polska mimo území jejich domovských států, zejména pak v uměleckých školách a fotografických ateliérech v Německu a Rakousku. Z mnoha těchto center připomínám mnichovskou školu Lehr- und Versuchsanstalt für Photographie, Chemigraphie, Lichtdruck und Gravure (studenty byli mimo jiné Čech František Drtikol či Maďar József Pécsi), vídeňská Höhere Graphische Lehr- und Versuchsanstalt (mimo jiné Rudolf Balogh), ateliéry Rudolpha Duhrkoopa v Berlíně (Olga Maté, Dénes Rónai, Aladár Székely, Jósef Pécsi nebo Rudolf Balogh), Hugo Erfurtha v Drážďanech (Aladár Székely, Jan Bułhak) nebo Nikoly Perscheid v Berlíně (Angelo, Aladár Székely). Zcela výlučné postavení měl desavský a později berlínský Bauhaus, který představoval skutečnou křižovatku pro umělce ze střední a východní Evropy a který byl inspirací jak pro své studenty, tak pro širší veřejnost prostřednictvím stránek časopisů a odborné literatury.

Podstatou každého fašismu je systematicky budovaná nenávist k národnostním menšinám a bezprostředním sousedům a to ke vzájemné kulturní výměně nepřispívalo. Odlišný byl stav vnitřní bezpečnosti těchto států, zatímco v Maďarsku probíhaly vojenské puče a bolševické převraty, Polsko protahovalo první světovou válku nesmyslným útokem na sovětské Rusko, v Československu se naproti tomu ujala demokracie a kromě neúspěšného pokusu o fašistický puč na konci dvacátých let a vleklé hospodářské krize v letech třicátých zde vládl relativní klid. Třetí důvod – čili praktické pohnutky – vycházely z toho, že ani jeden z těchto států se v oboru fotografie nestal revolučním zvěstovatelem nových tvůrčích či technických poznatků a tudíž teoretické vzájemné vztahy by jednotlivé účastníky neobohacovaly natolik, aby se to zdálo ve větším měřítku výhodné. Z tohoto pohledu bylo vhodnější hledat inspiraci v Německu, Francii, Spojených státech a dalších technologicky, společensky i kulturně vyspělejších demokraciích.

středoevropské země

Československo, Maďarsko a Polsko – někteří fotografové se proslaví, ti druzí zůstávají ve své vlasti
Vzhledem k dnešní situaci se možná zdá překvapující, že v titulku vyjmenované středoevropské země a jejich kulturní představitelé neměly intenzivnější oficiální vztahy se svými bezprostředními sousedy. Je třeba si ale uvědomit, že tomuto kontaktu bránily důvody historické, politické i čistě praktické. Historické důvody jsem vyjmenoval v předchozích odstavcích, shrnout by se daly do věty, že štěstí a rozmach jednoho národa střední Evropy byl vždy vyvažován ponížením národa druhého. Když šlo Uhersko nahoru, české země zůstávaly na periférii, když Češi a Poláci získali svůj vlastní národní stát, Maďaři zažívali jednu z nejtemnějších chvil své novodobé historie. Politické podmínky rovněž nebyly dobré, ze strany fašizujících režimů nebyl zájem na spolupráci s okolními státy.

Nedlouho

po skončení světové války zahájilo Polsko za podpory Francie vojenský konflikt s obávaným bolševickým Ruskem, který skončil odstoupením části Litvy, Běloruska a Ukrajiny pod polskou správu. V květnu 1926 zde proběhl vojenský puč, v roce 1935 přijata protidemokratická dubnová ústava. V Maďarsku po porážce komunistické republiky rad v roce 1919 (následovala intervence československých a rumunských vojsk) a restauračních snahách krále Karla I. proběhl také posun k fašistickému autoritativnímu režimu. Československo se po potlačení boševických a nacionalistických nepokojů na přelomu desátých a dvacátých let vydalo na cestu demokratizace, ve své době představovalo unikátní ostrov svobody v čím dál tím zmatenější situaci ve střední Evropě. Po Hitlerově převzetí moci v Německu bylo nejen cílem útěku řady levicových intelektuálů, ale i hromosvodem nenávistných kampaní nedemokratických vůdců. Svobodný duch Československa se začal vytrácet v konci třicátých let a definitivně se rozplynul v období po Mnichovské dohodě a zejména po 15. březnu 1939.

Vnucená smlouva nařidilala odstoupit podstatná území Maďarska sousedům – Československu horní Uhry a Podkarpastskou Rus, Rumunsku Sedmihradsko a Banát, Jugoslávii Chorvatsko a Bačku a Rakousku Burgenland, čímž se původní Uhersko zmenšilo o dvě třetiny.
Na území českých zemí a horních Uher vzniklo Československo, v Panonii byla založena drobnější Maďarská republika, ve které dva roky po jejím vzniku došlo k bolševickému převratu, který však byl vzápětí potlačen Hortyovou armádou. Na zdevastovaných bojištích východní fronty vznikl obnovený polský stát zaujímající nejen své dnešní území, ale i rozsáhlé oblasti Litvy, Běloruska a Ukrajiny. Na rozdíl od Československa se zde však prosadil polofašistický režim Józefa Piłsudského.

Polsko je na tom ve stejné době ještě hůře, už v roce 1795 přestal polský stát fakticky existovat a jeho území sklouzlo do pozice hračky velmocí. Tento stav vyvrcholil trojím dělením Polska mezi Rusko, Prusko a rakousko-uherskou monarchii. Proti cizí nadvládě vznikla řada neúspěšných povstání, obnovu státnosti však přinesl až rok 1918. Tomu předcházela první světová válka, jejíž výsledek přinesl na jedné straně rozpad Rakousko-Uherska na řadu národních států, na druhé straně způsobil trianonské ponížení Uherska (s obdobnými pocity byla přijata i versailleská mírová dohoda ve výmarském Německu), protože smlouva, od které se očekávalo spravedlivé rozdělení Evropy, se změnila na slepý trest pro domělé viníky válečného konfliktu.

Úspěšný protiútok

Kossuthem reorganizované uherské armády donutí Rakousko požádat o pomoc ruskou říši. Maďaři zaskočení zezadu a z boku jsou poraženi 9. srpna 1849 u Világoše a kapitulují. Čeká je kruté potrestání, jakási maďarská Bílá Hora, kdy Uhry klesají na úroveň provinční země. Během jedné generace se však karta obrací a uherské země dosahují rakousko-uherského vyrovnání, čili faktického zrovnoprávnění obou částí monarchie. Maďarsko, zvláště jeho západní část, zažívá nebývalé vzkříšení národního života, Budapešť se rozrůstá na jedno z největších měst Evropy, na metropoli, která žije kulturním i společenským životem, s jehož intenzitou se tehdejší Čechy a provinční Praha ani v nejmenším nemůže rovnat.

1840

Teprve v roce 1840 zde byla úředním jazykem vyhlášena maďarština místo do té doby používané latiny.
V revolučním roce 1848 je Windischgrätzovými vojsky rozehnán Slovanský sjezd v Praze a potlačeno pražské povstání. Když ve Vídni vypuká v říjnu další revolta, která donutí císaře k útěku, obsazuje Windischgrätz hlavní město a rozhání parlament. Tvrdě pronásleduje politické odpůrce režimu a pomáhá císařovu synovci Františku Josefovi usednout na trůn a znovu upevnit autoritativní režim. Nepokoje v Uhrách začínají již v září stejného roku chorvatským povstáním proti uherské nadvládě. Po jeho porážce následuje vojenský zásah ze strany rakouské armády (prosinec 1848), na nějž Uhry odpovídají vyhlášením samostatného státu.

Dějiny střední Evropy

připomínají v té době svou spletitostí brakový detektivní román či latinskoamerickou telenovelu. Vytváří se zde účelové aliance, někdejší spojenec se během několika let stává nepřítelem, v každém vládním prohlášení týkajícím se vztahů se sousedy je třeba hledat skryté narážky na nejrůznější domělé i skutečné křivdy. Toto území bylo svědkem vzestupů a pádů, počátků státních existencí i jejich hořkých konců. Například Uhersko v období po roce 1839 prodělalo složitý a bolestný přerod, křivka úspěšnosti jeho existence byla většinou zcela protikladná k osudu českých dějin.

A příznačné

pro tuto „přátelskou“ atmosféru podezírání a intrik bylo, že kupříkladu Československo iniciovalo obrannou alianci Malá dohoda, zaměřenou převážně proti územním nárokům svého souseda – násilně zmenšeného Maďarska. Spolek tvoříly kromě našeho státu ještě Rumunsko a Jugoslávie, tedy státy, které z Trianonské smlouvy těžily nejvýrazněji. Některé z nich ani neměly společné hranice a dohromady je dával jen společný nepřítel.
Tyto historické zkušenosti osvětlují, proč středoevropské státy tehdy i v pozdějším období vyhledávaly své přátele spíš za sedmero horami než ve svém těsném sousedství. Pro tyto trendy netřeba zabíhat příliš do minulosti. Není to tak dlouho, kdy si Česká republika v období Klausovy vlády zakládala na umrtvení „visegrádské spolupráce“ středoevropských zemí, upřednostňovala separátní jednání jednotlivých států při cestě do Evropské unie a propagovala spíš než evropskou spolupráci kooperaci se Spojenými státy.

Střední Evropa

v dějinách často představovala místo národnostních třenic a velmocenských her. Nejinak tomu bylo i po roce 1839. Lze konstatovat, že štěstí a úspěch jedné země byl vždy vyvážen porážkou druhé. Když si zalitavská část Rakouska-Uherska vymohla vyrovnání a nastoupila do své zlaté éry, Polsko v té době fakticky neexistovalo, české země paběrkovaly na periférii monarchie a zrnka slovenské kultury se beznadějně utápěla v maďarském moři. Nový československý stát byl s nadšením přivítán Čechy, Slováky a později i Rusíny, vznikl však na úkor Německa, Rakouska a zvláště poníženého Maďarska, které se muselo na základě Trianonské smlouvy podělit o své původní území nejen s Československou republikou, ale i Rumunskem a jugoslávským královstvím. Obnovené Polsko v té době značně přesahovalo své dnešní hranice. Pomnichovské období přineslo radost hitlerovskému Německu a fašistickému Maďarsku (a krátkodobé potěšení i Polsku ze znovuzískaného Těšínska), opět to však bylo na úkor okleštěného Československa.

Fotografická tvorba

Střední Evropa v prvních sto letech po zveřejnění vynálezu fotografie
V dnešním globalizovaném světě, kde důsledkem politické krize v Indonésii je pokles burzy v New Yorku a strmý růst cen paládia je možná překvapující, jak slabé kontakty panovaly v meziválečném období mezi jednotlivými státy střední Evropy. Středoevropské dějiny v prvním století fotografie nebyly jednoduché, proto považuji za vhodné alespoň několika větami přiblížit historii této části kontinentu na přelomu století, v časech první světové války, po zániku rakousko-uherské monarchie a vzniku národních států, v meziválečném období a konečně v době vzplanutí nového mezinárodního konfliktu.

A znova navolíme Uložit jako AVI pojmenujeme a klikneme na Uložit.
A takhle vypadá průběh druhé (závěrečné  ) části komprese, která trvá o něco málo méně než první část. Pokut vše klaplo máme Filmeček  .
Programy a kodeky bez kterých to nejde
Programy : Smart Ripper (DVD Decrypter)
DVD2AVI
VirtualDub
Kodeky : VFAPI Reader Codec
Fraunhofer IIS MPEG Layer-3 Codec (nebo jiný mp3 codec)
DivX Pro 5.0.2 Codec (nebo jiný video codec)

V dalším okně kliknete na Oříznout
2.Přidáváme X1;X2;Y1;Y2 dokut nám černé
okraje nezmizí.
3. Klikneme na OK.
( Černé okraje ořezáváme, aby nemusel videocodec pracovat i s nimi. Pokut by pracoval i s černými okraji zhoršila by se kvalita výsledného videa ).
V okně klikneme na OK.
Audio
Klikneme na roletu Audio .
1.Klikneme na Kompletní zpracování zvuku .2. Dále na Audio ze souboru WAV.
3.Najdeme označíme zvukový soubor a klik na Otevřít.
4.Klikneme na Konverze .
Nastavíme podle obrázku a potvrdíme OK.( Pokut máme kvalitní reprosoustavu a chceme lepší kvalitu zvuku tak Vzorkovací kmitočet nastavíme na vyšší hodnotu).
5.Klikneme na Prokládání.
Nastavíme podle obrázku a potvrdíme OK. 6.Klikneme na Komprese.
Nastavíme podle obrázku a potvrdíme OK. Označíme MPEG Layer – 3 (nebo jiný MP3 codec).
Poté označíme 56 kBit/s 24000Hz. Stereo -------- 7KB/s (čím vyšší hodnoty tím kvalitnější zvuk , ale také větší (MB) audio stopa na úkor videa, při snaze dostat film na jedno médium ).
7.Klikneme na Hlasitost.
Zvýšíme asi na 120% . Potvrdíme OK.
Video
Klikneme na Komprese.
(Otevře se okno, kde si vybereme codec který chceme použít pro kompresi).

Nastavení Codecu DivX Pro 5.0.2
Záložka DivX Codec.
Záložka General Parameters
Klikneme na OK .
Klikneme na roletu Soubor a následně na Uložit jako AVI navolíme složku do které se nám má uložit, pojmenujeme a klikneme na Uložit. První část dvoupruchodé komprese se rozběhne. Trvá asi 2-6 Hod. podle výkonu PC, délky filmu a navolené náročnosti zpracování ( kvalita výstupního videa ).

Druhá část zpracování – změníme akorát v nastavení Codecu na záložce DivX Codec položku Variable bitrate mode na 2-pass. second pass a potvrdíme OK .

Doporučená cílová rozlišení DivX Videa

POMĚR STRAN
2,35:1
POMĚR STRAN
1,85:1
POMĚR STRAN
1,33:1

720x304
720x384
720x544

640x272
640x352
640x480

576x240
576x304
576x432

512x224
512x272
512x384

480x208
480x256
480x368

400x176
400x224
400x304


Poměr stran bývá napsán na originál krabičkách DVD. Pokut není nebo nemáte originál krabičku tak to musíte zkoušet , až se trefíte. (poměr stran 2,35:1 a 1,85:1 je video ve formátu 16:9 respektive kino formát a 1,33:1 je formát videa 4:3 ).

Rekomprese videa

Použitý program : VirtualDub v.1.4.10 CZ
Spustíme VirtualDub Klikneme na roletu Soubor.
Otevřít video soubor najdeme si video soubor, který jsme vytvořili v předchozím kroku (VFAPI) označíme a klikneme na Otevřít film se nám načte.
V levém okně máme vstupní video a v pravém výstupní video (to které se snažíme vytvořit). Obráceně by to bylo pouze pokud bychom mněli v roletovém menu Nastavení zaškrtnuto Prohodit vstupní a výstupní okno.


Klikneme na roletu Video následně na Filtry otevře se okno. Klikneme na Přidat. Otevře se další okno, v nabídce najdeme filtr resize označíme ho a klikneme na OK. ( Kdo chce experimentovat může vyzkoušet i ostatní filtry co dělají, ale každý filtr zase zpomaluje konečnou fázi rekomprese ).

Návod na tvorbu DivX Videa 3.

: Vytvoření virtuálního Avi pro Virtual Dub
Použitý program : VFAPI Reader Codec v.1.04 Beta

1.Spustit VFAPI kliknout na Add Job.



Najít .d2v soubor, který máme uložený z předchozího kroku (DVD2AVI)
a klikneme na Otevřít.




Cesty měnit nemusíme (Input – File; Output – File) Options nastavíme podle obrázku a klikneme na OK.




Označíme soubor a klikneme na Convert práce programu trvá asi 3sec. Poté program zavřeme Exit.

X-men

Osvětim 1944.

Z potemnělé oblohy padá déšť, po cestě plné bláta šlapají stovky nohou a ozývají se pokřiky a rozkazy. Fašisti mezi ploty koncentračního tábora vedou skupinu Židů. U velkých železných vrat od starých a nemocných dospělých Židů, oddělují jejich děti. Jedné ženě vezmou asi 12 chlapce. Žena se s tím nehodlá smířit, ale Němci ji vždy odtrhnou zpátky, pak už se za skupinou starých Židů zaklapne brána a oni vcházejí do krematoria. Chlapec se znova vzchopí a pochopí, že své rodiče už nikdy neuvidí. S výkřikem na rtech se rozeběhne se k vratům. Jeden z Němců ho chytí, ale jakoby měl hoch nadpřirozenou sílu, voják má co dělat, aby ho udržel. Na pomoc mu přispěchají další dva vojáci, chlapec vztahuje ruce k vratům a volá matku. Vrata jakoby se k němu natahovala a přitahovala hocha k sobě. Už jej drží čtyři vojáci a stále ho nedokázali udržet, nakonec přišel ještě jeden voják s puškou a pažbou hocha omráčil. Teprve pak tah povolil a všichni se svalili do bláta. Jeden z vojáků se podíval na bránu, a oči se mu rozšířili údivem, železná vrata byla celá zprohýbaná a pokroucená. Nemohl uvěřit vlastním očím.

Toad

– další z řady těch zmutovaných zlosynů. Je neobyčejně mrštný, stejně jako jeho jazyk. Toad v překladu znamená Žabák, takže myslím, že není třeba vysvětlovat jakými, že schopnostmi oplývá
Cyclops – no a nyní zase nějaký zajímavý x-men, už poslední, protože kdyby tu měl člověk vypsat všechny, asi by mi ten úvod nestačil Z jeho očí vystřeluje laserový paprsek neobyčejné síly, proto musí nosit speciální brýle a vizor. Brýle jenom chrání všechny v jeho okolí, aby je tím paprskem nespálil a vizor, mu pomáhá paprsek usměrňovat a měnit jeho sílu.
Tak to by mohlo být zatím vše a již se můžeme ponořit do čtení velmi impozantního příběhu mutantů, které jsem tu jmenovala i jiných, kteří je doprovázejí nebo stojí proti nim.