Ale oba filmy

mají tajný trumf, který je částečně ospravedlňuje a obhajuje. Čiší z nich láska k předloze, s níž se ji pokusily adaptovat na plátno. A i když ani jeden z nich se nijak nezapíše do dějin dětských filmů, dokáží oslovit diváky, kteří milují Barrieho příběh stejně jako oni. Bohužel u nás se takových moc nenajde...
Pomalý, přeplácaný a průměrný film, který je ale v několika místech tak okouzlující a fantastický, jak jen pohádky umí být.

Nevýrazný zůstal i obvykle vynikající Jason Isaacs, který sice byl schopen Hookovi dodat pěkné padoušské atributy, ale opravdovou věrohodnou (a vlastně i tragickou) postavu z něj stejně jako před lety Dustin Hoffman udělat nedokázal.
Ve skutečnosti se vůbec paralel se Spielbergovým filmem dá najít poměrně dost, i u něho byly dětské postavy nevýrazné, charaktery nevěrohodně gradované a hlavně celý film nechutně přeplácaný a natahovaný.

Celý film

zachraňují jen dvě (!) osvěžující akční scény, z nichž první najdete asi v polovině filmu a druhou ve finále, které ve mně opravdu dokázaly vyvolat klukovské nadšení, a jsou opravdu kouzelné a dobrodružné. Jenže problém je v tom, že by takový měl být celý film...
Navíc už skoro jako provokace působí dnes již značně vyčpělé americké téma správně fungující rodiny, které svou intenzitou zkalí příjemný dojem z akčního finále.
Dětští herci jsou typově vybraní docela vydařeně, jenže herecky naprosto selhávají a snad s výjimkou Wendy a Pana zůstávají nevýraznými postavičkami v pozadí. Nevím, neměl jsem bohužel tu čest si přečíst originální divadelní hru, ale vždycky jsem myslel, že Petr Pan by měl být kladná postava, projevující se občasnou (!!) klackovitostí. Místo něj ale po většinu filmu na plátně pobíhá v lepším případě dětský „rebelující anarchista“, v horším netaktní fracek, který nakonec narozdíl od ostatních dětí nedostává jakés takés lidské kontury a vyvolal ve mně asociaci Pinocchia, který ale v tomto případě navždy zůstane jen dřevěným panáčkem.

No jo,

vždyť děti snesou všechno, jim se to bude líbit... Děti jsou ale naopak nejpřísnější diváci a pokud je dění na plátně nudí, neobtěžují se svou rozmrzelost skrývat. A ve srovnání s dnešními hity fantasy jako je Pán prstenů nebo Harry Potter, na něž děti do kin pádí s rozzářenými kukadly, je Peter Pan až příliš rozvláčný a nedějový.
Absence humoru a sebeironie
Co však činí Petera Pana těžkopádným, je především absence humoru a nadsázky, kterými Disneyho adaptace Petera Pana přímo překypovala. Kapitán Hook vůbec není zábavný, ani jeho pobočník Smee není, ba dokonce ani nikdo další, aby dodával filmu lehkost, která mu chybí. Všichni se tváří vážně, což u evidentních karikatur pirátů působí hloupě a křečovitě.

Jenže ono nic.

Právě ve chvíli, kdy se možná rozhodnete zapomenout na nevydařené triky a nechat se unášet fantaskním příběhem, se film zastaví a další dlouhé minuty věnuje záznamům všedního života dětí kdesi uvnitř stromoví (a když ne dětí ve stromoví, tak pirátů na lodi). Na to, jak je film dlouhý, se v něm vlastně stane žalostně málo a místo nabušeného příběhu jste nuceni řešit „milostný trojúhelník“ mezi Wendy, Panem a odpornou vílou Zvoněnkou (je otravnější než Jar Jar Binks) a podivné změny v chování kapitána Hooka. Ačkoli onen trojúhelník místy opravdu funguje a mezi dětmi to pořádně „eroticky“ zajiskří, akorát zdržuje příběh a opět to dopadá tak, že co v knížce může pracovat bez závad, ve filmu skřípe.

Je pravda,

že si s nimi tentokrát tvůrci poradili rozhodně lépe než u Spielbergova Hooka, kde jsem se polovinu příběhu snažil orientovat, kdo je kdo, na co všichni vzpomínají a proč ten Hook vždycky tak vyvádí, když přijde řeč na hodinky... Wendy a její bratříčci o Zemi-Nezemi nemají o nic větší ponětí než my, takže když se u nich doma objeví ten podivný létající chlapec, máme možnost se celému dobrodružství vydávat vstříc společně s nimi. Zároveň s partou hrdinů a s naší šťastnou myšlenkou odletíme do Země-Nezemě, seznámíme se se zlými piráty v čele s kapitánem Hookem a objevíme Panovu rodinu. Příběh je nastartován a teď by se to mělo pořádně rozjet...

Děti ve filmu létají, jejich společnicí je otravná maličká víla Zvoněnka, Panův neposlušný stín poletuje po stěnách a rozhodně pohádce nijak nepomůže, když si u každé podobné scény vzpomenete, že jde o nepodařený počítačový trik.
Jistě, teď se dozvím, že na tom přece pohádky nestojí, stojí přece na příběhu, spádu, výrazných postavách, souboji dobra a zla, a tak dále. Chmm... Ano, máte vlastně pravdu, o technické stránce tedy pomlčím a vrhnu se na samotný příběh a jeho hrdiny.
Pomalý příběh

Rád bych

vás nyní začal přesvědčovat, jak svá dítka musíte stimulovat k návštěvě kina, protože by přišly o výraznou kulturní událost v dějinách dětského filmu. Bohužel snímek, o němž píši, je pohříchu průměrný a přes stomiliónový rozpočet vypadá jako z produkce televize Hallmark.
Kamenem úrazu je především výprava, která nejen vypadá velmi lacině, ale navíc se snaží být tak moc „hezká“ a „fantaskní“, že je nesnesitelně kýčovitá a průlet dětí růžovými obláčky ve mně vyvolával husí kůži. To se nezmění ani po přistání, kdy leckteré záběry na sytě zelený les připomínají přestylizovanou televizní reklamu. Nepříjemný pocit vlezlosti navíc potvrzují okaté a nepovedené triky, jejichž hlavní nevýhodou je, že na jejich základě film funguje.

Hallmark

No a teď do kin přichází hraný film, který se sice své předlohy údajně drží poměrně věrně, ale obávám se, že pro děti bude námět natolik cizí, že pokud distributoři nepřijdou s opravdu důmyslnou reklamní kampaní (a co sleduji, tak s žádnou takovou nepřišli), nějak se o návštěvu kina rvát nebudou. A rodiče, kteří narozdíl od Američanů svá dětství s Petrem Panem nějak úzce spjaté těžko mají, se jim těžko budou stavět na odpor. Kdo ví, jsem mizerná vědma a v dohledné době se věštěním živit nehodlám, ale mám strach, že u nás s legendární postavičkou filmaři narazí. A bohužel nejen proto, že u nás není tak legendární, jak by si možná zasloužila.
Výprava ála produkce „Hallmark“

Filmpub

Obávám se, že spousta dnešních českých dětí nikdy o Pet(e)ru Panovi neslyšela a pokud ano, je nepravděpodobné, že by je stihnul nějak výrazně osobně zasáhnout. S Američany milovanou divadelní hrou či s jakýmkoliv jejím převyprávěním se náš knižní trh v současné době pochlubit nemůže (i když je dost možné, že kdysi mohl), ačkoliv je to ostuda. No a s filmy je to ještě složitější, protože delší dobu se v českých poměrech pohybuje jen Spielbergův Hook, který původní dílo jen varioval a bez znalosti předlohy jej nejde ani pořádně pochopit (nehledě na to, že nejde o zrovna nejvydařenější Spielbergův film). Slavná animovaná adaptace disneyovského studia se zase neměla možnost dostat dětem pod kůži, protože na videu a DVD vyšla u nás až někdy před rokem... A její druhý díl v kinech byl už jen zoufalým vařením z vody.

Na filmu

je zarážející také násilnost některých scén. Byť je Petr Pan film pro děti, je tu až podezřele často vidět, jak někdo někoho zabije a žádná z postav se nad tím ani nepozastaví. Něco takového bych od dětského filmu opravdu nečekala. Petr Pan je film velmi rozpačitý. Na jedné straně se může pochlubit příjemnou pohádkovou atmosférou a zajímavým hereckým obsazením dospělých rolí (vedle Isaacse se ve filmu objeví také Olivia Williams či Lynn Redgrave), na straně druhé obsahuje snímek spoustu hluchých a nezáživných míst, nepříliš zdařilé dialogy a triky proměnlivé kvality. Pokud je vám ovšem méně než 13 let, přičtěte si k mému hodnocení ještě tak

Isaacs

si svou roli dokonale užívá a svého padoucha vystřihnul takřka dokonale. Ostatně právě tento můj oblíbenec byl důvodem, proč jsem se na Petra Pana těšila. O dost hůře jsou na tom dva ústřední dětští představitelé, debutující Rachel Hurd-Wood (Wendy) a o něco málo zkušenější Jeremy Sumpter (Petr Pan). Ti byli vybráni velmi dobře typově, především Wendy je opravdu krásná dívenka. Oba se sice do svých rolí hodí a na plátně působí estetickým dojmem, s jejich herectvím je to však horší. Ani jeden z nich zkrátka neumí hrát, o nějaké intuici (kterou oplývají jiní talentovaní dětští herci) nemůže být v jejich případě ani řeč. A to je velká škoda. Wendy tak celý film jen špulí své výrazné rtíky a Petr Pan hází sladké úsměvy na všechny strany, to je vše, čeho se od nich dočkáme. Není divu, že se u diváka nemohou těšit příliš velké oblibě. Jednoznačně nejhůře je na tom však Ludivine Sagnier (8 žen, Bazén) v roli víly Zvoněnky. Její přítomnost na plátně je vyloženě otravná.

Čímž se dostáváme k hercům.

Nejlepším tahem bylo obsazení ostříleného představitele záporáků, britského herce Jasona Isaacse (Patriot, Černý jestřáb sestřelen) do dvojrole otce Wendy, pana Darlinga, a především kapitána Hooka. Isaacs si v krátké době zopakoval účinkování v „dětském“ filmu (naposledy jsme ho mohli vidět jako Luciuse Malfoye ve filmu Harry Potter a tajemná komnata) a opět je ten špatný, což mu, jak asi každý uzná, jde perfektně. Kapitán Hook je ztělesněním zlého muže, jenž by rád překazil šťastné dětství věčnému chlapci Petru Panovi. Jenže jeho padoušství není až tak jednoznačné, jak se v průběhu příběhu ukazuje.

Petr Pan

stál neuvěřitelných 100 milionů dolarů, což je na dětský snímek opravdu hodně a velkou část rozpočtu zřejmě spolkla tvorba speciálních efektů, které tvořili zkušení chlapci z ILM, ale to se na tricích příliš neprojevilo. Ve většině záběrů přímo bije do očí jejich umělost a nedotaženost. Člověk by u tak nákladného filmu očekával, že hrdinové například ve svých „létajících scénách“ budou vypadat věrohodně, místo toho jsme svědky směšných scén, které o kvalitách tvůrců nevypovídají zrovna to nejlepší. A jsem zpět u toho, jaké kategorii diváků je snímek určen. Jsou to děti a ty se určitě nad nevalnou kvalitou triků pozastavovat nebudou. Budou nadšení z poletujících hrdinů, soubojů z piráty a budou se rozplývat nad pestrobarevností filmu. Snímek byl natáčen převážně ve studiových kulisách, které nemůžeme označit jinak, než jako kýčovité. Jenže tahle kýčovitost má nakonec něco do sebe. Například kulisy Londýna jsou opravdu překrásné a navozují tu správnou pohádkovou atmosféru, za kterou je nutno tvůrce pochválit. Ačkoli dialogy, triky a nakonec i dětští herci nejsou zrovna trefou do černého, atmosféra je tím, co tomuto filmu vévodí… ještě spolu s Jasonem Isaacsem v roli kapitána Hooka.

Nyní se konečně tvůrci rozhodli

pro hranou verzi a klasickou adaptaci Barrieho knihy (a divadelní hry zároveň), kde vystupují všechny klasické postavy, s Petrem Panem a Wendy v čele. Případné diváky je třeba upozornit, že nový hraný Petr Pan je film určený primárně dětem. Možná, že už jste si v poslední době zvykli na filmy, které ač spadající do škatulky dětských filmů, přinesly skvělou zábavu také dospělému publiku. To se týká hlavně pixarovských animáků, jako byl nedávný hit Hledá se Nemo. Bohužel tvůrci Petra Pana v čele s režisérem P.J. Hoganem (Muriel se vdává, Svatba mého nejlepšího přítele) se nenamáhali udělat radost také těm odrostlejším divákům a film nenabízí žádné pomrkávání na ty věkem starší ani popkulturní odkazy či jiné odlehčující vtípky. Pokud je ve filmu sem tam nějaký vtip, zasmějí se při něm nejspíše jen děti, a to je myslím velká škoda. Možná i tohle úzké divácké zaměření mělo za následek komerční propad snímku.

Hollywoodští tvůrci

se pokusili zpracovat známou dětskou knížku J.M. Barrieho již několikrát a v různých formách. Kniha, jež je známá především v anglofonních zemích, se dočkala nedávno své animované verze s názvem Návrat do Země Nezemě. Ta rozhodně nepatří k tomu nejlepšímu, co hollywoodští animátoři vyplodili. Svůj kousek z koláče si v roce 1991 ukousl také režisér Steven Spielberg, který natočil film Hook, jenž ovšem nebyl určen přímo dětem a do klasického příběhu Petra Pana měl celkem daleko; Petr Pan je zde dospělý člověk, který se pomalu rozpomíná, kým byl v dětství a vrací se do Země Nezemě, kde se jeho děti dostanou do zajetí Panova úhlavního nepřítele kapitána Hooka.

FilmwebQuick

V jednom starém londýnském domě žije dívka Wendy spolu s dvěma bratry a rodiči. Život jí ztrpčuje tetička, jež nemá pochopení pro její hry s bratry (které vyplňuje vyprávění o pirátech a šermířských soubojích), a která by z ní chtěla udělat spořádanou dámu. To se Wendy nelíbí, a tak když se v jejím okně objeví kluk jménem Petr Pan, který dokáže dokonce létat, příliš dlouho neváhá a vydá se i se svými brášky vstříc dobrodružství do Země Nezemě. Vždyť létat je tak krásné. V Zemi Nezemi však na naše hrdiny nečeká jen dobrodružství mezi Ztracenými chlapci, kterým velí právě Petr Pan, ale také zákeřný kapitán Hook, jenž vede s Petrem válku a snaží se ho při jakékoli vhodné příležitosti zneškodnit.

Za filmy Flirtování,

Děti revoluce a On the Beach obdržel ceny Australského filmového institutu a na šest dalších byl nominován (v kategoriích kostýmy a hlavní výtvarník za film Rabbit-Proof Fence, v kategorii hlavní výtvarník za filmy Swimming Upstream a Doing Time for Patsy Cline a v kategorii kostýmy za filmy The Nostradamus Kid a Those Dear Departed). Ford začal budovat svou kariéru výtvarníka v 60. letech v televizi BBC. Na začátku 70. let se přestěhoval do Austrálie, kde začal pracovat pro televizi ABC jako výtvarník scény a kostýmů. Později se stal vedoucím oddělení designu. V současné době pracuje jako hlavní výtvarník na filmu The Lion, the Witch and the Wardrobe na motivy dětské knihy C. S. Lewise.

ROGER FORD

(hlavní výtvarník) byl nominován na Oscara za práci na filmu Babe. V poslední době se podílel na filmech Phillipa Noyce Tichý Američan a Rabbit-Proof Fence a dramatu Russella Mulcahyho Swimming Upstream. S Mulcahym pracoval také na televizním projektu On the Beach. Mezi další filmy, na kterých se podílel jako hlavní výtvarník, patří Romero, The Year My Voice Broke, Flirtování a Sirény režiséra Johna Duigana, Děti revoluce Petera Duncana, Doing Time for Patsy Cline Chrise Kennedyho a Babe 2: Prasátko ve městě George Millera. Na několika filmech (mj. Babe, Rabbit-Proof Fence, Flirtování a The Year My Voice Broke) se navíc podílel také jako autor kostýmů.

MICHAEL GOLDENBERG

(scénář) se podílel na scénáři filmu Kontakt a podle vlastního scénáře zrežíroval romantické drama Postel plná růží. V současné době píše scénář k filmové adaptaci dětské knihy Maurice Sendaka Where the Wild Things Are.
DONALD M. McALPINE (kamera) byl nominován na Oscara za práci na filmu Baze Luhrmanna Moulin Rouge. Kromě něj má na kontě také Luhrmannovo drama Romeo a Julie, filmy Jasné nebezpečí a Vysoká hra patriotů Phillipa Noyce a snímky Druhá nebo první, Dva v tom a Mrs. Doubtfire - táta v sukni Chrise Columbuse. Pracoval také na filmech Muž bez tváře, Na ostří nože, Rodičovství, Zítra na shledanou, Orphans, Moon Over Parador, Down and Out In Beverly Hills, Moskva na Hudsonu, The Tempest, Harry a syn, Šaman, Poldovi v patách, Stanley & Iris, Predátor, Stroj času a Kurs sebeovládání. Za filmy Krotitel Morant a Moje skvělá kariéra získal ceny Australského filmového institutu.

Děti století

K jejím dalším celovečerním filmům patří Děti století, Rembrandt, Jeu d’enfants, My Wife is an Actress, Petites Coupures a Toothache. Zahrála si také v několika krátkých filmech včetně Acide Animé, za který získala cenu pro nejlepší herečku na Festivalu krátkých filmů v Lutinu. V televizi si zahrála mimo jiné ve filmu Marie Marmaille a seriálu Napoleon. Má za sebou také několik divadelních rolí.P. J. HOGAN (scénář a režie) prorazil s černou komedií Muriel se vdává, kterou zrežíroval podle vlastního scénáře. Film měl premiéru v roce 1994 na Filmovém festivalu v Cannes a získal 4 ceny Australského filmového institutu. Kromě toho byl nominován na cenu BAFTA, Zlatý glóbus a cenu WGA. Na tento úspěch navázal v roce 1997 komedií Svatba mého nejlepšího přítele s Julií Roberts, Cameron Diaz a Rupertem Everettem. Film, který natočil podle scénáře Rona Basse, slavil celosvětový úspěch a vydělal přes 126 milionů dolarů. V roce 2002 natočil také film Žít naplno, k němuž spolu s Jocelyn Moorhouse napsal scénář. Jeho snímek Getting Wet (scénář, režie, střih), kterým zakončil studia na Australské filmové a televizní škole, získal cenu pro nejlepší krátký film od Australského filmového institutu.

Mladá blonďatá herečka

jim učarovala natolik, že se film stal jedním z nejúspěšnějších loňských zahraničních filmů promítaných v USA. Dalšího úspěchu se dočkala na filmovém festivalu v Cannes, kde se Sagnier objevila kromě Bazénu také v titulní roli nového filmu Claude Millera La Petite Lili. S Ozonem dále spolupracovala na filmech Kapky deště na rozpálených kamenech a 8 žen, přičemž druhý ze zmíněných snímků jí vynesl Cenu Romy Schneider a nominaci na Césara. Se zbytkem hereckého obsazení filmu (mj. Catherine Deneuve, Isabelle Huppert, Emmanuelle Béart a Fanny Ardant) se podělila o Cenu Evropské filmové akademie a Stříbrného medvěda na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně.

Jak jsem balil učitelku,

thriller Stíny mrtvých, britská romantické komedie Vášnivá salsa, sci-fi horor Hlubina, kriminální komedie Klikaři a drama Muž z Elysejských polí. Zatím naposledy si zahrála ve filmech Zabijte krále a The Heart of Me. Williams vystudovala angličtinu na univerzitě v Cambridge a dva roky studovala herectví na divadelní škole Old Vic v Bristolu.Díky filmu Françoise Ozona Bazén dostalo mezinárodní publikum možnost seznámit se s největší vycházející francouzskou hvězdou LUDIVINE SAGNIER (Zvoněnka).