S nástupem zvukového filmu, se ve 30.letech rozšiřuje zájem o film a začíná si ho stále ve větší míře všímat tisk . V roce 1930 je založen Klub filmových novinářů. Toto období sebou nese také vyšší požadavky na kulturu námětu,slova i zvuku,na exteriér,montáže a dramaturgii.O několik let později(1933) je zahájen provoz na Barrandově a vzniká i Filmové studio,které se stává jakousi náhradou filmové školy. Díla,která vznikala ve 30.letech čerpala inspiraci především z moderní literatury a divadla. Bývala také často zaměřená na kritiku buržoazní společnosti.
Vrcholná díla vytvářeli především „bývalí“režiséři němého filmu, např. Karel Anton.
K těmto režisérům také patřil Karel Lamač ,který je znám především jako režisér veseloher. Do hlavních rolí svých filmů obsazoval především v té době již slavného komika Vlastu Buriana. Lamačovy veselohry byly založeny především na slovním a zvukovém žonglérstvím,komice záměn postav a ztřeštěných situací,podobně jak tomu bylo v amerických komediích.

Po Francii,která dala světu pohyblivé obrázky ,se taky na vývoji kinematografie podílely nejvíce Spojené státy. Zde byla kinematografie přijata jako podívaná ,nemajícího nic společného s jinými druhy umění nebo atrakcí (tedy rozdílně než ve Francii). K průkopníkům americké kinematografie patřil T.A.Edison,který pořádal první představení v USA.
První česká filmová projekce se konala již několik měsíců po světové premiéře kinematografu v Paříži,a to v Karlových Varech roku 1896. Avšak pravý rozmach kinematografie v Čechách nastal až po vzniku samostatného Československa,tedy až po roce 1918. Na konci 20.let vzniká i u nás několik děl,jimiž se český film dostal na světovou úroveň. Avšak v této době je stále hlavní hodnotou filmu „pouze“ herecký výkon a tak trochu se zapomíná na nápaditost kamery a režie. Na konci 20.let se však umění herecké začíná prolínat i s uměním kameramanským a uměním režie. Pro toto období konce 20.let je také typické ,že často byl kameraman zároveň režisérem a někdy i samotným hercem.
Významnou osobností tohoto období byl Karel Lamač, který natočil v roce1926 adaptaci Haškova Švejka.

Vznik a vývoj Filmu

Kinematografii můžeme v nejširším významu definovat jako celý soubor všech společenských činností spjatých s filmem. Film bezesporu můžeme označit za jakýsi druh umění,jehož tvůrčí dílo podává obraz světa ,s využitím specifických vyjadřovacích prostředků. Základním cílem tohoto umění je vzbuzení estetického účinku,ale také má sloužit k tomu ,aby si člověk-pozorovatel uvědomil svůj subjektivní postoj.
Historie kinematografie sahá již do první poloviny 19.století(1829),kdy belgický fyzik Joseph Plateau stanovil rychlost(10obr/s) ,při které je lidský mozek schopen vnímat jednotlivé obrazy jako plynulý pohyb. Historicky první patentovaný kinematografický přístroj však vznikl až o půl století déle,a to v roce 1895. Tvůrci tohoto přístroje byli francouzští bratři Luis a Auguste Lumiérové. Dá se tedy říci, že kinematografie nepochází přímo z USA, jak se možná mnozí mylně domnívají ,ale z Francie.Vznik kinematografu také souvisí kromě objevu vlastností lidského oka (zmiňovaný J.Plateau) s objevem elektřiny a fotografie a zejména jejího rozvoje.
Za počátek kinematografického představení je považován 28.prosinec 1895,kdy již zmiňovaní Lumiérové uspořádali v pařížském Grand café první veřejnou produkci. Programem prvních produkcí byly především filmy s dokumentární tématikou.

Vývoj fotografie barevné

Vývoj fotografie barevné má své počátky ještě před rokem 1870, kdy se datují první barevné snímky Louise Ducose du Haurona. Hlavní předpoklady pro vývoj barevné fotografie vznikly však až v polovině 30 let 20.století, kdy se na trhu objevily trojvrstvé inverzní barevné fotografické filmy na subjektivním principu hned od začátku v dostatečném množství a za poměrně přijatelnou cenu. Výhodou pro další vývoj barevné fotografie v Evropě byli možnosti kvalitního polygrafického provedení( které jsou například v Holandsku, Itálii, Německa, a Švýcarsku podstatně lepší než v USA) a větší okruhy lidí s vyspělou kulturou vidění a upřímným vztahem k uměleckým projevům (které svým počtem opět převýšili podobné zájemce v zámoří).V Evropě se proto dostala barevná fotografie do časopisů a pro kulturně náročné čtenáře, rovněž vznikli obrazové knihy, v nichž barva nesloužila jen k zvýšení přesnosti dokumentárního podání ale stala se svébytným prostředkem k dovršení tvůrčího účinku. Také se barevné fotografie využilo i v módě, kde místo někdejších stereotypních póz manekýnek se začali lépe uplatňovat fotografové, kteří i v tomto oboru pracovali s určitou dávkou tvůrčí fantazie.
V dnešní době zabírají velkou část trhu fotoaparáty digitální, které nepotřebují pro focení žádný film. Fotografe je vlastně soubor dat.

Kromě dokumentárních aktualit a reportáží pronikali do časopisů také stále více určité tendence žánrů ke zpestření obrazového obsahu. Začátek 30 let představil své dílo poprvé veřejnosti Hery Cartier – Bresson, který v rozhodujícím okamžiku zachycuje živý svět tak, že výborně vystihuje atmosféru i charakteristiku prostředí.
Dalším důležitým příspěvkem v té době byli nepochybně sovětské přínosy, které však ve světě zapůsobily spíše prostřednictvím kinematografie. V druhé polovině 30 let se začíná věnovat vážné fotografii řada emigrantů z fašistických a fašismem sympatizujících zemí, například Alfred Eisenstaedt z Německa, Robert Capa z Maďarska, kteří na základě vlastních zážitků upozorňují svou tvorbou velmi výmluvně na bezpráví.

Poslední desetiletí 19.století a první léta 20.století byla ve znamení PIKTORIALISMU- snímky vzniklé v tomto duchu se vyznačovaly narušením ostrosti, byly většinou zpracované technikou ušlechtilých tisků a hlavní důraz byl kladen na náladu, kdežto obsah byl považován za podružný.
Po první světové válce byl návrat k ostrosti fotografických obrazů již výraznější. Na počátku 20 let se v souhlase s „novou věcností“ zaměřovali fotografové na ostré zachycení podrobností předmětů a nacházení zajímavých uspořádání v oblasti střední skutečnosti. tyto tendence značně pomohli k návratu k cílevědomému využití specifiky fotografie. V Německu stál v popředí těchto snah Albert Renger Patzsch. V krajinářské fotografii spojil tento způsob přesného zobrazování podrobností s lyričtěji laděným pohledem na svět zejména Američan Edward Weston, který se zejména zajímal o oblasti neporušené lidskou rukou. Důležitým střediskem moderní fotografie se stal i slavný „Bauhaus“, kde se sice fotografií nevyučovalo, avšak mnozí z pedagogů v ní nacházely velké možnosti pro tvůrčí pokusy, jako například Laszlo Moholy – Nagy . Zdokonalení fotografické techniky (například uvedení přístrojů Leica roku 1924, Ermanox s objektivem Ernostar 1:2 roku 1924, Roflleiflex roku 1929) umožnilo těm nejschopnějším, kteří uměl v plném rozsahu využít nových zlepšení, fotografovat téměř vše, co člověk může vidět. Zároveň se vytvořili podmínky pro zrychlení práce, zejména pohotovou tvůrčí reakci na náhle objevený námět.

Klíčův objev

rotačního hlubotisku roku 1895 pak vytvořil podmínky, které se později staly základem pro vznik fotograficky ilustrovaných časopisů.Tyto objevy a nové předpoklady společenského uplatnění vytvořili situaci, kterou někteří teoretici (jako například Karl Pawek) označují za druhý objev fotografie, neboť získání nového umístění v periodickém tisku přispělo postupně k využití všech nepředstižitelných předností fotografického zpracování (tj. především věrného vykreslení obrazu skutečnosti v neuvěřitelně krátkém čase).

obě tyto země si po celé 19. století udržely postavení skutečných fotografických velmocí.
Mezi tehdejšími slavnými portrétisty, kteří na tvářích zobrazených osob ukázali něco více než podobu a pochopili již do značné míry úlohu vhodného osvětlení, vynikli zejména Nadar (Gaspar Felix Tounachon,1820-1910), Etienne Carjat (1828-1906) a Julia Margaret Cameronová (1815-1879).
Objevem fotografického přístroje s několika objektivy, které umožňovaly zachytit na velkou desku vedle sebe postupně několik snímků o vizitkovém formátu, vytvořil Adolphe-Eugéne Disderi (1819-1890) podmínky k zachycování obrazu jedné osoby v různých pózách a přispěl zároveň ke značnému snížení ceny za snímek, což umožnilo aby se začali sbírat fotografie významnějších osob; to byl začátek uplatnění fotografie veřejnosti. Krajina jako námět měla pro první fotografy výhodu nepohyblivosti, na druhé straně však vyžadovala až do objevu suchých desek přesnou laboratoř pro přípravu citlivé vrstvy a vyvolávání. Přesto jsou hned od počátku známé krajinářské záběry ze značně odlehlých míst (např. egyptské pyramidy na záběrech Francise Frithe, fotografie Maxima du Campa z Egypta, Palestiny a Sýrie, snímky vrcholků velehor v Alpách od bratří Bissonů). Mezi specialisty na krajinu v
19. století vynikl také americký fotograf William Henry Jackson (1843-1942), který na svých cestách používal i komor na formát 50 x 60 cm. Za první reportážní snímek se všeobecně považuje záběr ze vztyčování sochy Bavarie v Mnichově roku 1850 os Aloise Locherera (1815-1862), který však musel být pro nedokonalost techniky naaranžován s citem pro skutečnost. Mezi další průkopníky reportážního pojetí patří fotografové tehdejších válek, například Roger Fenton a Mathew B. Brady. Nemenší význam měli někteří autoři záběrů pro stereoskopická kukátka, například Edward Anthony , kteří díky menšímu formátu svých komor mohli používat světelnější optiky byli tak schopni vytvořit první náznaky živých snímků. Největší možnosti se ovšem otevřely až uvedením fotografických přístrojů na film značky KODAK roku 1888, které ve své době byly přímo převratnou novinkou, jak pokud jde o jednoduchost obsluhy, tak i pro malou váhu a z toho vyplývající pohotovost. Jeden z prvních, kteří dokázali zachytit pomocí těchto přístrojů neobyčejně živé výjevy na ulicích s dosud nevídanou přesvědčivostí, byl známý americký fotograf Alfred Stieglitz. Předpoklady pro široké rozvinutí reportážní fotografie však závisely na možnostech reprodukce snímků tiskem, neboť velmi dlouho se pracně převáděly na různé druhy rytin, u nichž se napodobovala bohatost různých tónů šrafováním o odlišné hustotě čar. Dne 4.března 1880 vyšla v newyorském „Daily Graphic“ první polotónová reprodukce fotografie, avšak až o dvanáct let později přecházel „The illustrated London News“ z větší části na fotografické ilustrace a za další dva roky to byl „Daily Mirror“, který jako první ve světě byl ilustrován výhradně reprodukovanými fotografiemi.

Techniky

Zpočátku se fotografové snažili uspokojit velkou poptávku z řad měšťanských vrstev po portrétech rodinných příslušníků. Většina těchto pracovníků nepřemýšlela o specifických možnostech fotografie a snažila se především vydělat především peníze splněním požadavků zákazníků. Vyjímkou byl v této době David Octavius Hill (1802 – 1870), který se snažil portrétované zachytit snímkem v takových uspořádáních, která odpovídala jejich přirozenému chování, jen když při tom bylo možné, aby setrvali v klidu potřebně dlouhou expoziční dobu. I v nejbližších dalších desetiletích byl portrét oborem, v němž se dosahovalo nejzávažnějších výsledků tvůrčí práce, zejména pak ve Francii a Velké Británii;

Vývoj Fotografie a Filmu

V podstatě postupné uplatňování schopností fotografů, dobových estetických názorů a vkusu, možností použití snímků a (do určité doby) zlepšování fotografické techniky od objevu fotografie po dnešek. Fotografie nebyla vynalezena náhodou, ale jako důsledek potřeb své doby (nejlépe o tom svědčí to, že byla prakticky vynalezena zároveň třikrát: dvojicí M. Daguerre – J.N. Niepce, Fox Talbotem, Hyppolitem Byardem), a tak byla dovršena demokratizace obrazu, kterou můžeme sledovat v evropském umění od středověké sakrální stavby přes postupné zesvětšťování v renesanci až po obrazy bohatých měšťanů začátku 19. století; tuto demokratičnost fotografie můžeme chápat jak pokud jde o náměty, tak i podle spotřebitelů.

Jurecki, Krzysztof: W kierunku awangardy fotograficznej; Projekt, č. 6, 1987
18/19
Petr Vilgus: Fotografická tvorba v Polsku a Maďarsku 1900–1945
Ławniczakowa, Agnieszka–Jedliński, Jaromir: Fotografia Polska, ze zbiorów Muzeum Sztuki w Łodzi;
Muzeum Narodowe w Poznaniu, Galeria Sztuki Współczesnej, Poznaň, Polsko 1995
Lechowicz, Lech: Photography pure Creation of the Mind…, Aleksander Krzywoblocki’s Photography and Surrealism;
In: Imago magazine, 4, Bratislava, Slovensko 1997
Lechowicz, Lech: Polish Photography 1945–1949, Tradition and Modernism [in the collection of works];
In: Revue Fotografie, Praha 1992
Lechowicz, Lech: Fotografia polska 20-lecia miźdzywojennego wobec ‚Nowej Fotografii‘; Obscura č. 6, 7, 1983
Montel, Paul: Wszystko o fotografii, praktyka, estetyka, nowoczesne, zastosowanie; ISBN 83-213-3111-4;
Arkady Varšava, Polsko 1984
Sobota, Adam–Danecka, Tatiana: Fotografia we Lwowie do roku 1939; Muzeum Narodowe we Wrocławiu; Vratislav, Polsko 1991
Sobota, Adam: In the Spirit of the Avant-Garde, In: Polish Perceptions. Ten Contemporary Photographers 1977–88;
Collins Gallery Glasgow, UK 1988
Żdżarski, Wacław: Polscy wynalazcy i konstruktorzy w dziedzinie fotografii, In: Wszystko o fotografii, praktyka, estetyka,
nowoczesne, zastosowanie; ISBN 83-213-3111-4; Arkady Varšava, Polsko 1984
Literatura ke kapitole o maďarské fotografii:
Hlaváč, Ľudovít: Dějiny slovenskej fotografie, ISBN 80-217-0086-6; Osveta, Martin, Slovensko 1989
Kincses, Károly: Fotograficy Węgierscy – Made in Hungary, ISBN 83-85739-69-6;
Międzynarodowe Centrum Kultury, Kraków 2000
Kincses, Károly: Fotográfusok – Made in Hungary : Aki elment, aki maradt, ISBN 963-8383-09-7;
Magyar Fotográfiai Múzeum, Kecskemét, Maďarsko + Federico Motta Editore, Milán, Itálie, 1999
Kincses, Károly–Bourgoing, Catherine de–Cartier-Bresson, Anne: Photographies hongroises – Des romantismes aux avant-gardes
Hungarian Photographs – Romanticism to Avant-Garde, ISBN 2-87-660311-X; Les Musées de la Ville de Paris
+ Adam Biro, Paříž, Francie, 2001
Pintér, Tamás: A fénykép varázsa – A Magyar Fotográfia/The Magic of Photography – The Hungarian Photography;
Magyar Fotóművészek Szövetsége + Szabad Tér Publishing, Budapešť, Maďarsko 1989
Za pomoc při získávání podkladů pro tento text děkuji těmto historikům a institucím:
Vladimír Birgus (profesor Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě)
Antonín Dufek a Pavlína Vogelová (Moravská galerie v Brně)
Krzysztof Jurecki (Muzeum Sztuki w Łodzi, Polsko)
Magdolna Kolta (Magyar Fotográfiai Múzeum, Kecskemét, Maďarsko)
Lech Lechowicz (Filmschool Łodz, Polsko)
Jurek Piwowarski (Wyższa Szkoła Pedagogiczna, Institut Plastyki, Czestochowa, Polsko)
Maciej Szymanowicz
Bogdan Tkaczyk (Polský institut v Praze)
Zbigniew Tomaszczuk

Literatura ke kapitole o polské fotografii:
Bobrowski, Ryszard: Fotografia polska 1939–1980; In:Wszystko o fotografii, praktyka, estetyka, nowoczesne, zastosowanie,
ISBN 83-213-3111-4; Arkady Varšava, Polsko 1984
Busza, Jerzy: Wobec fotografów; Varšava, Polsko 1990
Czartoryska, Urszula: Przygody plastyczne fotografii; Varšava, Polsko 1965
Czartoryska, Urszula: Twentieth Century Experimentation, In: Fotografia polska. Featurnig original masterworks
from public and private collections in Poland 1839 to 1945; ICP New York, USA 1979
Czartoryska, Urszula: Niepokoje i poszukiwania, In: 150 lat fotografii; Fotografia, Varšava, Polsko 1991
Dziamski, Grzegorz: Szkice o nowej sztuce; Varšava, Polsko 1984
Jurecki, Krzysztof: The Continuators of the Tradition of the Great Avant-Garde in Polish Photography of the 1950.
The ‘Antiphotography’ Exhibition, In: Polish Art Studies, Stefan Morawski (ed.); Vratislav–Varšava–Krakov 1991
Jurecki, Krzysztof: Fotografia polska : poczatki neoawangardy; Projekt č. 6, 1988
Jurecki, Krzysztof: Polska fotografia awangardowa; Projekt č. 1, 1987
Jurecki, Krzysztof: Photography and Avant-Garde in Poland till 1990, In: Exit magazine

Olivová, Věra: Československé dějiny; Karolinum, Praha 1991
Palmér, Torsten–Neubauer, Hendrik: The Weimar Republic through the lens of the press, ISBN 3-8290-2697-8;
Könemann, Kolín nad Rýnem, Německo 2000
Paneth, Donald: The Encyclopedia of American Journalism, ISBN 0-87196-427-9; Fact On File Publications,
New York City, USA 1983
Prokop, Martin–Sladký, Jan–Hamerský, Milan J.: Chci se dostat na vysokou školu!, ISBN 80-85947-25-0;
Barrister a Principal, Brno 1997
Remeš, Vladimír: Sto let aktu 1839–1939, zvláštní číslo Magazínu Co vás zajímá; Delta, Praha 1990
Sládek, Zdeněk: Malá dohoda 1919–1938, ISBN 80-7184-820-4; Karolinum, Praha 2000
Ševčík, Jiří–Morganová, Pavlína–Dušková, Dagmar: České umění 1938–1989 – programy, kritické texty, dokumenty,
ISBN 80-200-0930-2; Academia, Praha 2001
Tausk, Petr: Dějiny fotografie; Akademie múzických umění + Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1980
Tausk, Petr: Die Geschichte der Fotografie im 20. Jahrhundert, ISBN 3-7701-0813-2; DuMont, Kolín nad Rýnem, Německo 1977
Tausk, Petr: Přehled současné fotografie v zahraničí; Akademie múzických umění + Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1985
Yapp, Nick–Hopkinson, Amanda: 150 Years of Photo Journalism, ISBN 3-89508-099-3;
Könemann, Kolín nad Rýnem, Německo + Hulton Getty Picture Collection, London, Spojené království 1995
Vilgus, Petr: Fotografie v období protektorátu Čechy a Morava, ISBN 80-238-2252-7; Praha a Opava 1997
Vilgus, Petr: Pestrý týden, 2. listopadu 1926–28. dubna 1945 : vznik, existence a zánik nejlepšího ilustrovaného týdeníku první
a druhé Československé republiky a období Protektorátu Čechy a Morava, ISBN 80-238-7874-3; Praha a Opava 2001

Literatura kobecné kapitole:

Bieger-Thielemann, Marianne–Goodrow, Gérard A.–Haberer, Lilian–Mißelbeck, Reinhold–Pröllochs, Ute–Solbrig, Anke
–Taschitzki, Thomas von– Zschocke, Nina: 20th Century Photography, ISBN 3-8228-5514-6;
Taschen, Kolín nad Rýnem, Německo 2001
Birgus, Vladimír: Fotografie; In: Informatorium pro každého aneb moderní vševěd, 2, Mladá fronta, Praha 1984
Doležal, Jiří: Česká kultura za Protektorátu : školství, písemnictví, kinematografie, ISBN 80-7004-085-8;
Národní filmový archiv, Praha 1996
Frizot, Michel: A New History of Photography, ISBN 3-8290-1328-0; Könemann, Kolín nad Rýnem, Německo
+ Éditions Adam Biro, Paříž, Francie 1994, 1998
Carbonell, Charles-Olivier: Evropské dějiny Evropy : Mýty a základy, ISBN 80-246-0409-4; Karolinum, Praha 2003
Carbonell, Charles-Olivier: Evropské dějiny Evropy : Od renesance k renesanci?, ISBN 80-246-0410-8; Karolinum, Praha 2003
Kuklík, Jan–Němeček, Jan: Hodža versus Beneš, ISBN 80-7184-828-X; Karolinum, Praha 1999
Newhall, Beaumont: The History of Photography, ISBN 0-87070-374-9; Museum of Modern Art, New York City, USA 1964
Olivová, Věra: Dějiny první republiky, ISBN 80-7184-791-7; Karolinum, Praha 2000