Závěr

Polarizační filtry mají mnoho vlastností, které se jistě hodí každému fotografovi se zájmem o věc. V počátcích je trochu složitější se naučit polarizák používat a ne každá fotografie dopadne nejlépe ale časem jistě zjistíte že je to mocný pomocník, který dokáže naše fotografie udělat mnohem lepší. Je důležité experimentovat a naučit se tento druh filtru používat ve správnou dobu a na správných místech. Mnoho lidí si na filtr třeba značí místo, kde je jeho působení největší a naopak nejmenší aby se rychleji zorientovali. Já osobně si značky nedělám ale po namáčknutí si najdu místo kde je účinek filtru nejmenší a v tomto místě opět namáčknu spoušť a teprve reguluji polarizační sklo.
Nedávno jsem dal na stránky žádost, zda by mi nemohl někdo s tímto článkem pomoci a nebo poslat nějaké jeho postřehy. Nikdo mi nic neposlal a tak se domnívám že sem nechodí moc lidí, kteří by nějakou zkušenost s tímto filtrem měli. Proto věřím že pro Vás je článek přínosem a jestli se chcete na něco zeptat nebo mě v něčem opravit tak neváhejte (kde jinde je k tomu lepší místo). Posílat postřehy můžete jistě i nadále, budu jen rád :-)
Ještě pro Vás mám malý bonus nakonec (aby jste neřekli že vás nemám rád). Chcete-li český 70stránkový katalog filtrů HOYA, stačí zavolat na tel. číslo 495538132 a slušně o něj požádat. Do jednoho týdne ho pak zdarma obdržíte a hned budete mít alespoň přehled, kolik vlastně různých a zajímavých sklíček se pro fotoaparáty dělá.

Polarizační filtr nám také skvěle poslouží pro ztmavení modré oblohy. Filtr totiž nepropustí na CCD snímač světlo odrážející se od molekul vody ve vzduchu a celé nebe tak více či méně (podle natočení filtru) ztmavne a mraky se lépe prokreslí. Stejně tak se zvýrazní i předměty v popředí snímku.

Ukázky použití polarizačních filtrůf

Tím že polarizační filtr odstraní ze scény odlesky, zvýší i celkovou sytost barev. Polarizační filtr je proto výhodné používat při focení rozmanitých barev ale třeba i pokud je celková atmosféra hodně kontrastní a barvy mdlé (tedy za ostrého poledního slunečního světla). Barvy pak krásně vyniknou.
Polarizační filtr odstraní reflexy vodní hladiny a dovolí Vám tak vidět pod ní. Na tomto snímku to není až tak patrné z důvodu delšího času expozice pro něj použitého a rychlosti toku. Prodloužení času expozice může být jak výhodou tak i nevýhodou tohoto filtru, faktem ovšem je, že se čas (ať už jakkoliv) prodlouží vždy a musíme to tedy bát na vědomí.
Odlesky se ovšem dají krom vodní hladiny odstranit ze všech nekovových předmětů, takže můžete například prokouknout skrze sklo, které se pouhým okem zdá přes odraz okolí na něm promítnutém neprůhledné. Lze takto odstraňovat odlesky v brýlích apod.

Vlastnosti polarizačních filtrů

I když to tak může někdy vypadat tak polarizační filtr nepohlcuje barvy, ale reflexy a lesky nekovových předmětů. To v praxi znamená že filtr nepropustí žádné světlo, které je odraženo od nekovového předmětu stejně orientovaným směrem, jakým je natočen filtr a veškeré ostatní polarizované světlo nám vesele pronikne až k CCD snímači či fotocitlivému materiálu. Tím ze snímku odstraníme například lesk vodní hladiny, mlžný opar způsobený odrazem světla od molekul vody ve vzduchu atd. Účinek polarizačního filtru je stejný jak u barevné tak černobílé fotografie. [[ U digitálních fotoaparátů je vlastně každá fotografie pořízena černobíle protože CCD snímač zjistí pouze informace o intenzitě dopadajícího světla a ne jeho vlnovou délku (tedy barvu). Barevná složka fotografie vzniká až pozdějším zpracováním a výpočtem podle množství dopadajícího světla přes jednotlivé barevné RGB filtry)]]. Polarizační filtr však umí nejenom odlesky odstraňovat ale údajně i zesilovat jejich působení. Musím se ale přiznat že nemám potřebné znalosti a zkušenosti a nemohu tedy tento fakt potvrdit ani vyvrátit. Možná někdo z Vás zareaguje.
Nezanedbatelnou vlastností polarizačního filtru je také fakt, že nám prodlouží expoziční dobu potřebnou pro zachycení snímku. Doba, o kterou polarizák prodlouží expozici se nedá přesně určit a záleží na vlastnostech konkrétního filtru, na podílu polarizovaného světla a nasvícení celé scény. Obecně se expozice prodlouží o 2,5 až 3x, tedy o 11/3 až 11/2 EV. Tohoto faktu lze využít například při focení tekoucí vody. Nezvládá-li fotoaparát nastavení tak aby se co možná nejdéle prodloužila expozice a přitom nebyl snímek přeexponován, můžeme použít polarizační filtr jako filtr neutrální a expozici takto prodloužit. Každopádně pro tyto účely je lepší použít přímo neutrální šedé filtry na toto určené (o těch jindy).

Druhy polarizačních filtrů
Existují dva druhy polarizačních filtrů, lineární a cirkulární. Lineární polarizáky se používají převážně u fotoaparátů, které neměří dopadající světlo skrze objektiv a jejich efekt je stejný ať už je na objektivu našroubován jakkoliv. Cirkulární polarizační filtry jsou pro nás mnohem zajímavější a tento článek bude patřit hlavně jim. Cirkulární polarizák od lineárního poznáme hlavně tak, že při pohledu skrze něj oběma směry není jeho efekt stejný. Také při pohledu do zrcadla je znatelné, že z každé strany je jinak průhledný. Součástí polarizačního filtru musí být také mezikroužek, který nám umožňuje regulovat polarizační efekt.
Polarizační filtry se dále rozlišují podle průměru závitu, kterým se připevní k fotoaparátu. Většina digitálních fotoaparátů nemá možnost přidělat filtry přímo na objektiv a je nutné si dokoupit redukční tubus, na který se teprve filtr přišroubuje. Cena této redukce bývá zpravidla od 700,- do nějakých 1300,- podle typu fotoaparátu. Máme-li redukční tubus, je důležité zjistit průměr jeho vnějšího závitu a podle toho vybrat i samotný filtr. Na digitální fotoaparáty DiMAGE Z1 a Z2 se používají filtry s průměrem 52mm. Při nákupu redukčního tubusu je velice moudré rovnou zakoupit i nějaký druh filtru, který je možné mít na fotoaparátu stále a používat jej jako ochranu objektivu. Nejlépe se na to hodí například UV filtr (na obrázku je UV filtr společně s filtrem polarizačním a redukční tubus).
Nyní již víme jaký druh a průměr filtru potřebujeme a můžeme vyrazit po nákupech. Ať již budete nakupovat přes internet či v kamenném obchodě, jistě narazíte na fakt že se velice liší ceny polarizačních filtrů jednotlivých výrobců. Všeobecně platí že to nejlevnější není zas až tak dobré a to nejdražší není kolikrát zas tak super. Já jsem si vybral polarizační filtr značky COKIN (řada pro digitální fotoaparáty, průměr 52mm) za cenu cca 776,- s DPH (přes PALADIX foto-on-line). Jistě to není ten nejlepší filtr ale pro mé potřeby dostačující (zatím).

Fotíme s polarizačním filtrem

O tom co to polarizační filtr je, které druhy existují, jak a kdy se používá, a na co je důležité při práci s ním myslet - pojednává následující článek. A nakonec bonus ve formě 70stránkového katalogu filtrů zdarma (tedy pouze pro Vás:-).
Polarizační filtr je jeden z nejpoužívanějších přídavných filtrů vůbec. Také je možné o tomto filtru říci že je dosti výjimečný a jistě je dobré před jeho koupí získat nějaké informace. Pokusím se Vám tedy v následujících řádcích popsat vše o vlastnostech a použití tohoto užitečného filtru.

V tomto období zvukového filmu se podařilo pozvednout český film na mezinárodní úroveň pokud šlo o jeho zpracování ,ale jen ojediněle se objevovala díla mající ryze národní charakter.
Kromě filmu hraného je již od počátku vzniku kinematografu známe film animovaný. Film animovaný lze rozdělit do dvou základních skupin,a to na film kreslený a film loutkový. Podstata animovaného filmu spočívá v oživení kresby,loutky,věci..,přičemž tyto předměty nepodléhají v obraze žádným fyzikálním zákonitostem.
Kreslený film vznikl v prvních letech našeho století. Za průkopníka kresleného filmu lze považovat Francouze Emila Cohla. Avšak nejvýznamnějším výrobcem kreslených filmů v USA se stal Walt Disney, který začínal jako reklamní a comicsový kreslíř.
U nás byl průkopníkem kresleného filmu Karel Dodal, který natáčel zpočátku reklamní filmy,v nichž kopíroval postavu kocoura Felixe. Během 2.světové války vznikla v Praze produkční firma AFIT, kde čeští začínající animátoři získávali své první cenné zkušenosti s animací. Po 2.světové válce bylo založeno animátorské studio Bratři v triku. Vedením tohoto studia byl pověřen Jiří Trnka. V tomto studiu vznikaly technicky náročné klasické a moderní pohádky,ale i ostré satiry.
V padesátých letech se u nás také objevují filmy ,kde je kombinován film animovaný s filmem hraným. Mezi tvůrce těchto filmů patří bezesporu již zmiňovaný Vladimír Zeman .
V dnešní době kdy dospívá film k absolutní dokonalosti je výrobě filmů už jen zřídka kdy používáno náročných klasických animací,které jsou často velmi finančně náročné. Ty bývají často nahrazovány lacinějšími a dokonalejšími animacemi počítačovými. Dá se říci že v devadesátých let minulého století vzniklo úplně nové odvětví animovaného filmu.
Současná kinematografie se logicky naprosto odlišuje svým způsobem zpracování a pojetím tématu od kinematografie před sto lety. Dá se však říci ,že kinematografie se i přes svůj stoletý vývoj dokázala uchovat svoji neuvěřitelnou popularitu po celém civilizovaném světě.