Polarizační lineární filtry

Slouží k získání lineárně polarizovaného světla.
V praxi vedou podle postavení filtru ke
snížení nebo úplnému odstranění reflexů na
nekovových plochách (vodní hladině, sklu,
keramice...). Úplná polarizace nastává jen při
dopadu světla pod určitým úhlem (u vody je to
například 37°), ideální úhel záběru se pohybu-
Jak používat
filtry
Používání filtrů má i ve
světě digitálních zásahů
do snímků své významné
místo, neboť funkci
některých filtrů lze digitálně
nahrazovat jen velmi
obtížně nebo vůbec ne
(polarizační filtr). Naopak
funkci určitých typů filtrů
pro klasickou fotografií lze
poměrně jednoduše nahrazovat
digitálními zásahy;
pro nákup a používání filtrů
je tedy vhodné být poučen
jak v klasické, tak digitální
fotografii a při výběru
a užití filtru by mělo hrát
roli také to, zda běžně pro
úpravu fotografií využíváme
počítač nebo ne. Fotograf
krajinář se nemůže bez
filtrů vůbec obejít, a to jak
v barevné, tak v černobílé
fotografii. A závěrem to
nejpodstatnější: každé
použití filtru musí mít své
odůvodnění, nesmí být
nahodilé, s filtry nutno
pracovat citlivě.
Shora:
• Šedý filtr NEO MC-ND2.
• Cirkulační polarizační filtr
Marumi MC C-P.L.
• UV filtr Marumi.
Foto dodavatel filtrů,
společnost Fomei.
je zpravidla mezi 30-40°. Polarizováno je částečně
i světlo oblohy, polarizačního filtru lze
tudíž využít i k jejímu ztmavnutí bez deformace
barev. Obecně polarizační filtry zvýrazňují
sytost a čistotu barev, zejména pří bočním světle.
Protože filtrují UV záření, snižují také opar
při krajinářských snímcích.

filtry

• Šedé filtry
Redukují množství světla, podle typu filtru
o jednu až čtyři clony (příslušný prodlužovací
faktor bývá obvykle vyjádřen v číselném kódu
výrobce). Používají se například při intenzivním
slunečním svitu, v zasněženém terénu,
na pláži. Vedle zmenšení hloubky ostrosti,
vhodném například u portrétů, potlačují mírně
i jas barev. Šedé filtry se chovají neutrálně,
jsou vhodné pro barevnou, černobílou digitální
fotografii a video, kde mohou efektivně potlačit
přesvětlení záznamu. Mají současně roli UV
filtrů
• Polarizační filtry
Polarizační filtry obecné mění intenzitu a polarizační
vlastnosti propuštěného světla; nemění
jeho barevné složeni.

UV filtry

Snímek s použitím UV filtru Marumi. Foto Fomei.
Úskalí práce s filtry
Pří běžné práci se snímacími filtry nenastávají
žádné velké problémy, ve vědecké fotografii
nebo kriminalistické fotografii je samozřejmě
řada specifik. Pozor si musíme dát na případný
prodlužovací faktor expozice a bedlivě volit
používání trikových filtrů, které se hodí jen pro
velmi omezený počet záběrů. Také s polarizačním
filtrem se musíme naučit efektivně zacházet.
A ještě jedna zdánlivě zbytečná rada: nemá
smysl kupovat filtry takzvaně levné, je absurdní
znehodnotit objektiv za desítky tisíc málo kvalitním
filtrem za „výhodnou cenu".
Typy filtrů pro praxi, přehled
nejpoužívanějších
• Neutrální filtry
Neutrální filtry nemění barevné složení propuštěného
světla, ale mění jeho intenzitu. Jejich
protipólem jsou absorbční barevné filtry, které
naopak mění barevné složení propuštěného
světla a jež se využívají zejména v černobílé
fotografii.
• UV filtr
Nejčastěji používaný filtr; někteří fotografové
jej mívají trvale nasazený neboť jej považují
za nejlepší ochranu objektivu. V současnosti
se nasazování UV filtru před objektiv považuje
spíš za přežitek.
UV filtr je univerzální ochranný filtr, blokuje
UV záření do 398 nm. Odstraňuje nežádoucí
efekty UV záření, které mohou vést až ke snížení
ostrosti a vytvoření mlžného oparu. UV
filtr efektivně poslouží především v oblastech
se zvýšenou intenzitou ultrafialového záření
(v horách, u moře), kde potlačuje mírné modrý
nádech. Vede také k pocitu větší ostrosti obrazu,
působí „protimlhově", výsledkem jsou jasnější
a ostřejší obrazové záznamy. Je barevně
neutrální. Aplikuje se jak pro barevnou, tak černobílou
fotografii i video. Prodává se ve standardní
verzi i jako vylepšený pro zvlášť jasné
a ostré podání.

Vlastnosti, typy

Snímací filtry se nasazují před objektivy, opticky
tedy musí být velmi kvalitní, nesmí zhoršovat
korekční stav objektivu (rovinnost, rovnoměrnost
materiálu...). Před objektiv se obvykle
šroubují (průměr závitů bývá od 24 do 77 mm),
nebo nasazují pomocí adaptéru. Například
Cokin má ve své nabídce pro profesionální
použití největší filtry z nerozbitného organického
skla dokonce o rozměru 170 x 130 mm,
které se umísťují před objektivy s průměrem od
62 do 112 mm.
Základní charakteristikou filtrů je jejich spektrální
propustnost. U barevných filtrů se udává
takzvaný činitel filtru, který zjednodušené
můžeme popsat jako číslo udávající vliv
filtru na expozici, tedy na její prodloužení.
Toto číslo však nemůže být konstantou, protože
jeho velikost závisí na několika faktorech,
zejména na nastavené citlivosti snímače.
Zjednodušeně řečeno, pro přesnější práci
nutno při použití takového (například šedého)
filtru vycházet z přesného měření expozice
v přístroji.

Správa a ukládání dat

umístěním dat ve vzdáleném úložišti sníženo
ani změněno.
Změna stavu vzdáleného úložiště Vzdálené úložiště podporuje mechanismus založený
na rozhraní DCOM (Distributed Component
Object Model), který může měnit stav
systému.
Použití protokolu událostí Hlavní události systému vzdáleného úložiště
jsou protokolovány v protokolu událostí systému
Windows 2000. Pro prohlížení zaprotokolovaných
událostí se používá prohlížeč událostí
systému Windows 2000. Následující události
jsou protokolovány v Protokolu událostí systému
Windows 2000 volitelně u:
_ Navracení souborů (Files being recalled)
_ Správa souborů (Files being managed)
_ Zkracování souborů (Files being truncated)
_ Připojování médií (Media being mounted)
_ Spouštění úloh (Jobs being run)
_ Prohledávání souborů (Files being scanned)
Služba Windows 2000 Job Scheduler Vzdálené úložiště používá pro plánování úloh
vzdáleného úložiště službu Windows 2000 Job
Scheduler. Stav úlohy může být sledován
v modulu snap-in vzdáleného úložiště. V závislosti
na plánovači úloh Job Scheduler může
být určeno okno úlohy, které ohraničuje
množství času stráveného jednoduchým skenováním.
To je užitečné, protože by systém
mohl spravovat velké množství dat a skenování
by mohlo zpočátku zabrat mnoho času. Na
místě, kde bylo skenování zastaveno, je udržována
záložka, aby mohlo skenování od tohoto
bodu příště pokračovat.
Použití registru Windows 2000 Vzdálené úložiště používá pro uchování trvalých
informací o spouštění registru, včetně programů
potřebných pro inicializaci spouštění.
Časový limit klienta Položka registru
Windows 2000 při navracení HKEY_LOCAL_MACHINE\SYSTEM
\CurrentControlSet\Services\LanmanWorkstation\
parameters \OfflineFileTimeOutIntervalInSeconds
řídí časový interval, který klient používá
při odesílání požadavků na server. Výchozí
hodnota je 900 sekund (nebo 15 minut). Na
všech klientech Windows 2000, které otevírají
soubory na svazcích spravovaných vzdáleným
úložištěm, můžete tuto hodnotu zvýšit.

Vzdálené úložiště a Windows 2000

Vzdálené úložiště je integrováno do Windows 2000. Tabulka 2.12 poskytuje detaily této
integrace a popisuje rozhraní mezi vzdáleným úložištěm a Windows 2000.
Tabulka 2.12 Integrace vzdáleného úložiště a Windows 2000
Rozhraní Popis
Formát zástupných symbolů Zástupný symbol má nastavený, systémem
a bodů změn zpracování definovaný atribut $REPARSE_POINT s informací,
která může identifikovat a načíst nepojmenovaný
datový atribut ze vzdáleného úložiště.
Nepojmenovaný datový atribut je ve
vzdáleném úložišti a má nulovou délku. Bod
změny zpracování je typu vzdálené úložiště.
Mechanismus navracení je založen na bodu
změny zpracování identifikovaném systémem
NTFS a je účinným mechanismem, který používá
tuto informaci při navracení souboru.
Velikost souboru zástupného symbolu Logickou velikostí souboru nepojmenovaného
datového atributu zástupného symbolu je velikost,
kterou měl nepojmenovaný datový atribut
před zkrácením. Fyzická velikost nepojmenovaného
datového atributu zástupného symbolu
je nulová.
Diskové kvóty a vzdálené úložiště Diskové kvóty se nemění. Diskové kvóty jsou
založeny na logické velikosti souboru, která
není vzdáleným úložištěm měněna, tudíž není
množství používaného prostoru na svazku.

Filtry v digitální fotografii

/ v době digitální fotografie
mají filtry svůj nenahraditelný
význam.
V současném světě, kde se dá na fotografiích
digitálně upravit úplně všechno, se může
zdát používání klasických snímacích fotografických
filtrů něčím úplně zbytečným.
Ale pravý opak je pravdou! Ostatně pojem
„filtr" přešel do většiny programů upravujících
fotografie. A proč jsou snímací filtry
pořád tak důležité? Pro případnou digitalizaci
by přece měl být vstupní snímek co
nejkvalitnější, neboť se tím šetří drahý čas
počítačového operátora a čas vůbec. Není
nic jednoduššího než nasadit na aparát ten
správný filtřík. Ale aby byl ten správný, je
nutné o filtrech něco vědět.
Co to jsou fotografické filtry?
Světlo, jak známo, je elektromagnetické vlnění.
Předměty vidíme pomocí světla, které odrážejí,
nebo které jimi prochází. Lidské oko je
schopno toto elektromagnetické vlnění vnímat
v rozmezí vlnových délek
od 350 nm do 760 nm.
K vytvoření optického obrazu
fotografované skutečnosti
je nezbytný optický systém,
jehož základním prvkem jsou fotografické
objektivy. Snímací filtry náleží mezi pomocnou
část tohoto systému. Nasazují se před objektivy,
aby ovlivnily některé vlastnosti světla. Filtr
ve fotografii se většinou obecně definuje jako
zařízení měnící spektrální složení jím procházejícího
signálu. Mimochodem, základ výrazu
pochází ze staré italštiny, kde znamenal cedník.
Pro úplnost dodejme, že vedle snímacích filtrů
nasazovaných před objektivy se ve fotografické
praxi používají také filtry před světelnými zdroji
(např. před svítidly v ateliéru).

»Pojďte! Mám pro vás propustku!« Když viděl, že Maxim se k odchodu nemá, pokračoval: »Hledám vás po celé zemi! Sotva jsem vás vypátral! Tak honem!«
»Nejsem sám!« postavil si hlavu Maxim.
»Nerozumím!«
»Nejsem sám!« zařval Maxim zplna hrdla. »Jsme tři, sám nepůjdu!«
»Hloupost! Neplácejte takové nesmysly! Táhněte k ďasu s tou vaší slabomyslnou ušlechtilostí! Přestal vás snad bavit život?« Fank se z neustálého křiku zakuckal, chytil se za hrdlo a snažil se záchvat kašle potlačit.
Maxim se rozhlédl. Bledý Gaj s chvějícími se rty se na něj díval a držel ho za rukáv — samozřejmě všechno slyšel.
Do sousedního tanku vtloukali dva legionáři pažbami vzpouzejícího se blitzträgra, který se je snažil odkopnout.
»Mám jednu propustku!« sípal Fank staženým hrdlem. »Jednu!« Ukázal jeden prst.
Maxim zakroutil hlavou.
»Jsme tři!« a vztyčil tři prsty. »Bez nich nikam nepůjdu.«
Z bočního průlezu vyjely Zefovy ryšavé vousy. Fank si olízl rty. Bylo vidět, že si neví rady.
»Co jste zač?« zeptal se Maxim. »A nač mě potřebujete?«
Fank po něm sklouzl pohledem a zadíval se na Gaje.
»Tenhle je s vámi?« zeptal se.
»Ano, a támhleten taky.«
Fankův pohled zdivočel. Sáhl pod plášť, vytáhl revolver a namířil na Gaje. Maxim ho vší silou zespoda praštil do ruky a zbraň opsala vysoký oblouk vzduchem. Maxim, který ještě sám pořádně nechápal, co se děje, revolver fascinovaně sledoval. Fank se předklonil a poraněnou ruku zasunul do podpaždí. Gaj ho krátkým a jistým švihem, přesně jako při výcviku, sekl hranou ruky do krku a Fank se bezvládně zhroutil. Najednou bylo kolem nich plno legionářů, všichni rozšklebení, přepadlí, zpocení přemírou práce a s obličeji znetvořenými zlostí.
»Do tanku!« zařval Maxim na Gaje, sehnul se a uchopil Fanka pod rameny.