Filtry v digitální fotografii

Společnost Nikon nabízí bohatou škálu příslušenství. Vlevo sluneční clona,
vpravo širokoúhlá předsádka 0,8x.
Záběry pořízené s ohniskem do cca 40 mm
považujeme za širokoúhlé, od ohniska 70 mm
a výš jde o takzvané teleobjektivy, tedy objektivy
přibližující scénu. V digitální fotografii je
z principiálních důvodů poměrné těžké sestrojit
objektiv s velmi krátkým ohniskem. V amatérské
třídě nenabízí žádný digitální fotoaparát
ohnisko kratší než 28 mm (přepočítaných).
Pokud potřebujeme ještě širší záběr, jediným
řešením je použití předsádky. Naopak dlouhých
ohnisek lze dosáhnout poměrné snadno, takže
i v kompaktním provedení se vyrábějí fotoaparáty
s ohniskem až 380 mm.
Zde je opět potřeba, stejné jako v předchozích
publikacích edice Praktická fotografie, upozornit
na zcela odlišné fungování digitálního zoomu.
Řada výrobců uvádí u svých fotoaparátů,
že nabízejí například až 15x zoom s rozsahem
35-525 mm, což je ovšem hodnota dosahovaná
kombinací 3x optického zoomu s 5x digitálním
zvětšením. 5x digitální zvětšení se však zcela
dramaticky podepíše na kvalitě fotografií, protože
není dosahováno optickým přiblížením obrazu,
nýbrž přepočítáním získaných informací.

Filtry v digitální fotografii

Typický digitální fotoaparát střední třídy dnes
nabízí rozsah optického zoomu přibližně 36-
108 mm v přepočtu na kinofilm. Na objektivu
fotoaparátu najdete napsanou ohniskovou
vzdálenost menší, většinou kolem rozsahu
6-18 mm. Údaj uváděný na objektivu je takzvaná
reálná ohnisková vzdálenost objektivu,
která vyplývá z konstrukce jak optiky samotné,
tak i velikosti snímače. Bohužel z reálné
ohniskové vzdálenosti si těžko dokážeme
představit, jaký záběr lze s objektivem pořídit,
takže výrobci v manuálech a na krabicích
fotoaparátů uvádějí ohniskovou vzdálenost
přepočítanou na kinofilm. To v praxi znamená,
že s objektivem o přepočítaném ohnisku
36 mm pořídíme stejně širokoúhlý záběr
jako s objektivem s reálným ohniskem 36 mm
u kinofilmového fotoaparátu.

Filtry v digitální fotografii

/ v době digitální fotografie
mají filtry svůj nenahraditelný
význam.
V současném světě, kde se dá na fotografiích
digitálně upravit úplně všechno, se může
zdát používání klasických snímacích fotografických
filtrů něčím úplně zbytečným.
Ale pravý opak je pravdou! Ostatně pojem
„filtr" přešel do většiny programů upravujících
fotografie. A proč jsou snímací filtry
pořád tak důležité? Pro případnou digitalizaci
by přece měl být vstupní snímek co
nejkvalitnější, neboť se tím šetří drahý čas
počítačového operátora a čas vůbec. Není
nic jednoduššího než nasadit na aparát ten
správný filtřík. Ale aby byl ten správný, je
nutné o filtrech něco vědět.
Co to jsou fotografické filtry?
Světlo, jak známo, je elektromagnetické vlnění.
Předměty vidíme pomocí světla, které odrážejí,
nebo které jimi prochází. Lidské oko je
schopno toto elektromagnetické vlnění vnímat
v rozmezí vlnových délek
od 350 nm do 760 nm.
K vytvoření optického obrazu
fotografované skutečnosti
je nezbytný optický systém,
jehož základním prvkem jsou fotografické
objektivy. Snímací filtry náleží mezi pomocnou
část tohoto systému. Nasazují se před objektivy,
aby ovlivnily některé vlastnosti světla. Filtr
ve fotografii se většinou obecně definuje jako
zařízení měnící spektrální složení jím procházejícího
signálu. Mimochodem, základ výrazu
pochází ze staré italštiny, kde znamenal cedník.
Pro úplnost dodejme, že vedle snímacích filtrů
nasazovaných před objektivy se ve fotografické
praxi používají také filtry před světelnými zdroji
(např. před svítidly v ateliéru).

Noční filmování kamerou

Velmi častou a oblíbenou tématikou různých prací v programu Adobe Photoshop je připodobňování grafických kompozic skutečnosti. V tomto tutoriálu si ukážeme, jak jednoduše vytvořit efekt snímaného obrazu videokamerou v noci po promítnutí na fiktivní displej.

V první řadě bychom si měli pořídit nějaký pěkný zdrojový obrázek. V našem případě zvolíme námět filmařů z přírodního prostředí a budeme natáčet slona při své noční procházce.

Při používání infračerveného snímání nám kamera poskytuje většinou nazelenalý, nebo modrozelinkavý odstín obrazu, proto si slona do tohoto odstínu zabarvíme. Zvolíme si tuto barvu jako primární a pak jen stačí spustit nástroj Hue/Saturation z menu Image - Adjust a zatrhnout políčko Colorize. Photoshop už další práci odvede za nás.



Poté přeneseme snímek na plochu fiktivního displeje - černé pozadí - velikost si zvolíme sami.
Protože se nám zajisté ani ve skutečnosti nepovede vysnímat celého slona ve stejném světle, musíme si nějak poradit s okrajovými částmi, které pomalu přecházejí do tmy. Jako nejlepší se jeví použití světelného efektu - Render - Lightning Effect. Nastavení bude následující: upravíme kužel dopadajícího světla jako kruh se středem stejným, jako středem čtvercového obrázku se slonem, STYLE ponecháme DEFAULT, LIGHT TYPE bude SPOTLIGHT, pouze ve vlastnostech - PROPERTIES snížíme AMBIENCE na Negative cca. -15.

Dále překryjeme celý displej klasickou texturou digitálních obrazovek. V nové vrstvě si vytvoříme lineární výběr, který vytáhneme stejnou barvou, jakou jsme tónovali snímek. Čáru kopírujeme a zarovnáváme ob 1 pixel shora. Pro snadnější práci jsem připravil jednoduchou AKCI, kterou si ti zkušenější z vás nebudou stahovat, ale vytvoří si ji sami. Po jejím spuštění se zkopíruje aktuální vrstva (čára) a posune se ob 1 pixel směrem dolů. Až zaplníme celou plochu tímto rastrem, sloučíme všechny čáry do jedné. Poté stáhneme opacitu této vrstvy tak na 35, abychom vůbec rozeznali snímaného slona.

Digitální displej musí samozřejmě poskytovat i nějaké základní informace o tom, co právě probíhá - takže si vymyslíme nějaká ta světélka a textíky. Doplníme tedy orientační (zaměřovací) kříž, datum a čas nahrávání a další doplňky (tentokrát dle svého gusta).

Po uložení můžeme obrázek např. orámovat jednoduchým držákem a použít jako součást prezentace našich produktů .